Priessnitzův zábaly obklady Mamavis

Priessnitz látku voskoval, igelit je špatná forma zábalu. Rozhovor s prim MUDr. J.Novotným

Rozhovor s prim. MUDr. Jaroslavem Novotným, hlavním lékařem Priessnitzových lázní

a ambasadorem zábalů Mamavis.

Je známo, že Priessnitz látku voskoval, igelit je teda nesprávná forma zábalu?
Vincenz Priessnitz látku voskoval z jednoho prostého důvodu, aby se voda minimálně
dostávala na zadní stranu zábalu, kde byl právě pacient resp. ten zábal překryt tou houní, ale
když látku navoskujete a potom přiložíte, tak samozřejmě vzniknou mikro póry, kterými se
potom pára, která vzniká při ochlazování postiženého místa odpařuje vně toho zábalu,
kdyžto když dáte igelit, tak tam nikdy žádná póra nevznikne a dochází tak k hromadění páry
pod igelitem, a tím, místo aby se to místo zchlazovalo tak se začne zapařovat a zahřívat, což
je špatně.
Takže to musí být prodyšné, musí to dýchat, tím že tam máte tu polopropustnou
membránu, tak to funguje přesně, jak to Priessnitz dělal s tím povoskováním, vy to podle
nových technologií děláte jinak, ale funkce je zachovaná.
Zábaly jsou nepropustné vodě, ale prodyšné, proto se mohou používat i při
sportu…využíváním té teplé formy, což je vlastně i pro denní použití.

Více na www.mamavis.cz

Vincenz Priessntiz

Jak vznikla metoda dle Vincenze Priessnitze před 200 lety?

Začátky Vincenze Priessnitze

Vincenz Priessnitz se narodil 4. 10. 1799 do rodiny prostého chalupníka v Gräfenbergu, což jsou dnešní Lázně Jeseník a zemřel 28. 11. 1851 tamtéž. Priessnitz se stal zakladatelem přírodního léčitelství a tzv. hydroterapie. K léčbě využíval čistou horskou vodu, čerstvý vzduch a prosazoval léčbu prací.

Sám se vyléčil ze smrtelného úrazu pomocí pramenité vody. Poté začal promýšlet metodu léčby vodou. Byl však tehdejšími lékaři považován za šarlatána, a dokonce byl i soudně stíhán. I přes to všechno však ze své cesty nesešel a postupně vybudoval lázně, kam se sjížděli lidé z celé Evropy i ze zámoří, kteří hledali své ztracené zdraví.

Legenda říká, že k léčení vodou jej inspirovala zraněná srna, kterou jako dítě pozoroval, jak si chodí omývat ránu do pramene, až do úplného vyléčení. Ráda bych Vám nyní citovala myšlenku na uzdravující sílu studené vody přímo Vincenze Priessnitze z knihy Vincenz Priessnitz – světový přírodní léčitel: „Myšlenka mi přišla jako sama od sebe a celý můj postup se znenáhla vyvíjel. Již jako chlapec jsem shledal, jak voda v přírodě zasahuje a působí mnoha způsoby a v myšlenkách jsem se tím často zabýval. Záhy jsem poznal, že ve vodě musí být skryty oživující a posilující síly, když jsem se po napití čerstvé vody cítil tak dobře a pozoroval, že povadlé rostliny i zvířata ožijí dostanou-li čerstvou vodu. Když jsem později při mnoha příležitostech viděl, že zraněná zvířata vyhledávají vodu a v ní se koupou, napadlo mě, že totéž může dělat dobře lidem…“

Když bylo Vincenzi 14 let, při svážení dřeva mu skříply otěže ruku. Bolest následně tišil mokrými zábaly. V 16 letech utrpěl těžký úraz, když mu hrudník přejel povoz se splašenými koňmi. Přivolaný ranhojič prohlásil jeho zranění za nevyléčitelná. V nejlepším případě z něj měl být nadosmrti mrzák. Priessnitz se vyléčil sám pomocí studených obkladů a vody, zlomená žebra si rovnal o opěradlo židle. Otevření intuitivních schopností jej přivedlo nejen k sebevyléčení, ale také k odhalení tajemství studené vody. Zpráva o zázračném vyléčení mladého chalupníka se rozšířila po kraji. Začal nejprve léčit zvířata sousedů a později i obyvatele Gräfenberku a okolí.

Je naprosto obdivuhodné, jak dovedl Vincenz Priessnitz zužitkovat pozorovací schopnosti a vymyslet metodu, kterou zprvu zkoušel sám na sobě, následně na zvířatech a potom i na dalších lidech.

Priessnitzovy zábaly v současnosti

V dnešní době se snažíme stále více využívat sílu přírodní léčby. Zkusme se vrátit k tradičním způsobům, které pomohly mnoha lidem vyléčit se z nejrůznějších nemocí pomocí „obyčejné“ vody nebo tepla. Občas nás může zdolat nějaké nachlazení, chřipka nebo zánět. Nejen na tyto nemoci a problémy můžeme využít právě Priessnitzovy zábaly (studené a mokré). Na jiné nemoci je zase dobré využít hřejivých účinků tepla.

Vývoj ve všech možných oblastech se řítí nadpozemskou rychlostí, a proto nemohly zůstat pozadu ani zábaly. Když jsem byla malá a měla jsem zánět průdušek, tak mi maminka dělávala teplé zábaly na hrudník. Namazala mi hrudník sádlem nebo nějakou hřejivou mastí, na to dala igelit a celý hrudník mi zabalila do látky. Musím se přiznat, že jsem hlavně ten igelit nesnášela, ale vždycky mi zábal pomohl. Teď, když o zábalech zjišťuji odborné informace, vím, že používat igelit není to nejlepší kvůli možnému zapaření části těla.

Od té doby, kdy jsem poznala Martinu Štefankovou, zakladatelku vylepšených zábalových pásů Mamavis dle Vincenze Priessnitze, závidím každému dítěti, které nemuselo mít na zánět průdušek sádlo a igelit. Martina totiž vymyslela zdokonalení tradičních zábalů tak, aby byly příjemné na nošení, nepadaly z těla, ale hlavně aby byly víceúčelové a snadno se aplikovaly!

Myslím, že se jí realizace nápadu povedla. Co myslíte vy?

Vincenz Priessnitz a zábaly Mamavis

Předmluva knihy Vincenze Priessnitze od Selingra

Následující stránky obsahují popis života muže, kterého toto století právem počítá mezi své mimořádné jevy. Jsou pomníkem lásky, vděku a pravdy. Při tomto líčení jsem měl na zřeteli svět čtenářů obecně, avšak přitom ještě zvláště přátele a ctitele zemřelého. To bude pro mnohé žádoucí a vítané, což se jiným může jevit jako bezvýznamné.

Má veliká úcta k Priessnitzovi má svůj důvod v mém pojetí dějin našeho pokolení. Dle mého názoru mají totiž jednotlivé osobnosti v různých periodách dějin své zvláštní poslání. Takovou osobností je pro mne Priessnitz. Jeho poslání se zjevně vztahovalo k znovuzrození tělesně chátrajícího člověka. Kromě toho spočívalo v charakteru onoho muže tolik ušlechtilého a krásně lidského, že se člověk při bližším poznání cítí být k němu láskyplně přitahován. Mnohá místa v knize vyvolají v určitých kruzích vzrušení. Tak např. Priesssnitzův názor na očkování. Co je o tomto předmětu uvedeno odmítám jakoukoliv polemiku. Svědomitost životopisce a zájem o lidstvo mne zavazuje, abych o tom, co jsem se dozvěděl, dokázal veřejnost informovat. Hlas lékařů, kteří nepokrytě vyjadřují své námitky proti zdraví prospěšnému účinku očkování, získávají zvláštní váhu přístupem jedné světoznámé lékařské autority. Pokud se týká finančních nákladů, je zde dostatečný důvod, aby se provedl vážný vědecký průzkum tohoto předmětu a došlo k projednání ve společnosti. Prameny, ze kterých byly čerpány údaje pro následující popis života, jsou vedle mých vlastních poznatků a zkušeností i lákavé příspěvky jiných a přicházely ke mně cestou ústního nebo písemného sdělení.

Mnohé, o čem je v knize řeč jsem sám slyšel a zažil, neboť jsem po několik let pokaždé po řadu týdnů prodléval na Granfenberku a při styku s Priessnitzem jsem požíval jeho zvláštní důvěry.

O mnoho věcech, o kterých by jinak pomlčel, se vyjadřoval přede mnou. Příběh vzniku granfenberského léčebného postupu je zde vylíčen téměř doslovně tak, jak jsem jej slyšel z úst svého nezapomenutelného přítele. Něco z toho sdělil v různých chvílích jednotlivcům, avšak v souvislosti – jak to sám prohlásil – vyprávěl pouze mně samotnému. Bohatý materiál se ke mně dostal prostřednictvím paní Sofie von Ujházy, nejstarší dcery zesnulého, a pana zemského rady Adelberta Sonnera. Konečně děkuji panu pokladnímu radovi Friedrichu Mullerovi, panu hraběti Carracciolovi, paní Sponnerové, panu baronovi Karlu Walterskirchenovi, slečně Kramerové a jiným za jejich ústní nebo písemná sdělení. Připojený portrét je nakreslen dle mramorové busty, kterou zhotovil profesor Bissen z Kodaně. Předvádí nám zdařilým způsobem rysy čtyřicetiletého Priessnitze.

Vídeň, 14. Února 1852

Selinger

Více podobných článků najdete na www.mamakteravi.cz a informace o zábalech na e-shopu www.mamavis.cz

Vincenz Priessnitz a mamavis

Vincenz Priessnitz: Stále jen fenomén 19. století?

V předmluvě knihy Vincenz Priessnitz, Světový přírodní léčitel od Miloše Kočky a Aloise Kubíka se píše:

„V roce 1879 napsal zdravotní rada E. Pingler Johannu Ripperovi, Priessnitzovu zeťovi, že „ještě dlouho bude trvat, než bude Priessnitz uznán tím, čím skutečně byl: lékařským Kolumbem.“ V Almanachu ke 200. letému výročí narození, vydaném roku 1999, se také Jiří Vařeka zamýšlí nad tím, „kolik desetiletí ještě uběhne, než si uvědomíme, že Vincenz Priessnitz byl zcela výjimečným a jedinečným terapeutem, jenž nemá v historii medicíny obdoby.“ Snad už to nebude trvat dlouho, snad už uběhnou jen roky, než se Priessnitz stane nejen fenoménem 19. století, ale i plně doceněným fenoménem celé moderní doby.“

Pomůžeme panu Priessnitzovi stát se fenoménem moderní doby?

My doufáme, že i zábaly Mamavis pomohou panu Vincenzi Priessnitzovi stát se géniem dnešní doby, ale také usnadní léčbu všem, kteří ji budou potřebovat.

Určitě téměř každému dávala při bolestech v krku maminka nebo babička obklad na krk z mokrého kapesníku a suché pleny. Málokdo však ví, že za tak jednoduchý zázrak může pan Vincenz Priessnitz. Rádi bychom tohoto lékařského génia dostali do povědomí co nejširší veřejnosti. Postupně se Vám pokusíme přiblížit, jak zábaly fungují, nebo také jak vypadaly dříve a co se za tu dobu od doby Vincenze Priessnitze změnilo. Můžete se tedy těšit na mnoho článků na téma Vincenz Priessnitz a jeho život nebo Priessnitzův zábal.

Vincenzt Priessnitz

Vincenz Priessnitz – přezdívaný též jako vodní lékař

Považujeme za důležité, vyjádřit poděkování tomuto velkému fenoménu českého léčitelství, jakým jistě osobnost Vincenze Priessnitze byla a stále je, poněvadž nebýt jeho, nevznikly by naše zábalové pásy Mamavis a ani by se nikdy nepočala naše cesta s nimi spojená. Mistře, tímto Vám s velkou pokorou a obdivem DĚKUJEME, DĚKUJEME, DĚKUJEME!

Článek o životě Vincenze Priessnitze určitě doporučujeme přečíst, jeho myšlenky a způsoby léčby obdivujeme a naprosto s nimi souzníme.  PŘÍRODA LÉČÍ!

Vincenz Priessnitz

Nekončící inspirace, fenomén přírodního léčitelství, dnešními slovy bychom mohli říci guru světové hydroterapie – tím vším je Vincenz Priessnitz. Osobnost, která do Jeseníku přiváděla příslušníky evropských šlechtických rodů, umělce, lékaře celého starého kontinentu. Osobnost, díky které osadu Gräfenberk nad Jeseníkem znal celý tehdejší svět.

                                         

Dětství

Narodil se do rodiny prostého chalupníka v osadě Gräfenberk. Ta měla v té době přibližně 15 chalup a ta Priessnitzova se nacházela nejvýše. Osada byla založena měšťany z Frývaldova, kteří si zde zbudovali domy, aby měli blíže na svá chudá políčka a do lesa. Vincenz byl obyčejný kluk z jesenických hor, který byl těžce zasažen smrtí svého staršího bratra Josefa a oslepnutím otce. Obojí se připisuje špatné práci ranhojiče a báby kořenářky. Od svých dvanácti let se tedy musel starat o hospodářství, matku, sestru a slepého otce.

Život a počátky léčby

Legenda říká, že k léčení vodou jej inspiroval zraněná srna, kterou jako dítě pozoroval, jak si chodí omývat ránu do pramene, až do úplného vyléčení. Ve 14 letech mu při svážení dřeva skříply otěže ruku, bolest následně tišil mokrými zábaly. V 16 letech utrpěl těžký úraz, když mu hrudník přejel povoz se splašenými koňmi. Přivolaný ranhojič prohlásil jeho zranění za nevyléčitelá. V nejlepším případě z něj měl být nadosmrti mrzák. Priessnitz se vyléčil sám pomocí studených obkladů a vody, zlomená žebra si rovnal o opěradlo židle. Otevření intuitivních schopností jej přivedlo nejen k sebevyléčení, nýbrž také k odhalení tajemství studené vody. Zpráva o zázračném vyléčení mladého chalupníka se rozšířila po kraji. Začal nejprve léčit zvířata sousedů a později i obyvatele Gräfenberku a okolí. Dostával se do konfliktu s místními ranhojiči a chirurgy (zejm. frývaldovští lékaři Dittrich a Günter), kteří na něj podali stížnost. Vadilo jim, že laik léčí zadarmo a úspěšně každého, kdo přijde, čímž je obírá o živobytí. Priessnitzovi byl nakonec povolen provoz malého lázeňského zařízení se dvěma vanami, které smělo hostit pouze místní a to vše pod dohledem frývaldovských lékařů. Své vlastní cesty se však držel tak houževnatě, že postupně zbudoval lázně, kam se sjížděli lidé z celé Evropy i ze zámoří, hledajíce zde ztracené zdraví.

Se svou ženou Sofií vychoval pět dcer, teprve roku 1847 se jim ale narodil toužebně očekávaný dědic a kýžený pokračovatel, syn Vincenz Pavel (1847 – 1884). To však již byl jeho otec takřka na konci svých sil. Vincenz Priessnitz zemřel 28. listopadu 1851 a je pohřben v mauzoleu na lázeňské promenádě.

Hrobka Vincenze Priessnitze, ve které je pohřben s manželkou Žofií a dcerou Karolínkou

Způsoby léčby

Vodu jako léčebný prostředek používalo lidstvo odjakživa. Priessnitz k léčbě vodou ovšem poprvé přistoupil komplexně. Brzy shledal, že nestačí jen omývat oteklé klouby nebo přikládat na zlomeniny studené hadry. Začal systematicky užívat zábaly, obklady, sprchy a lázně v různě chladné vodě, a to s účinkem jak na celé tělo, tak i na postižené části. Poprvé v historii zdůrazňuje nezbytnost pitných kúr, nabádá nemocné, aby pili denně několik litrů pramenité vody. Voda odplaví sama všechny nečisté síly z těla. Je zajímavé, že skoro vůbec neexperimentuje. Přesně ví, co každý člověk na svou nemoc potřebuje. Přijímá do přestavěného rodného domu, který se tak stává prvním vodoléčebným ústavem na světě, pacienty na celkovou léčbu. Jeho celoživotní zásadou byl individuální přístup ke každému nemocnému. Řídil se heslem „Následovat přírodu – nic nevynucovat.“


Základem léčebných kúr byly koupele, sprchy, potní kúry a studené zábaly se zapařením. Pacient byl ponořován do kádí s různě chladnou vodou, masírován, zabalen, aby se řádně vypotil. Následovaly další koupele a sprchy přerušované vycházkami do lesů, kde sprchy pokračovaly v přírodě za každého počasí, tělo se tak otužovalo, pilo se přímo z pramenů, chodilo se bosky. 
Z dnešního pohledu se tyto metody mohou zdát až drastické. Uvážíme-li ovšem, že se lidé vyléčili z tak těžkých nemocí, jako jsou dna nebo revmatismus, které ani dnešní vyspělá medicína neumí spolehlivě vymýtit, musíme obdivovat jak odvahu, s níž Vincenz Priessnitz procedury vedl, především však jeho genialitu, s níž přistupoval k problému nemoci a zdraví. Pacient před nástupem léčby musel projít jakýmsi „vstupním testem“, při němž Priessnitz podle reakce kůže na studenou vodu poznával schopnost organismu odpovídat na léčbu. Dokázal určil hloubku postižení, navrhl procedury a předpokládanou délku uzdravování. Jak se léčba prováděla a pacientův organismus reagovat, Priessnitz uzpůsoboval jednotlivé procedury stavu nemocného. Po několika týdnech léčby většinou přicházela různě těžká krize pacientova organismu. Člověku se přitížilo se všemi neblahými příznaky jeho nemoci, choroba jako by vystoupila z nitra do kůže, na níž se objevily bolestivé puchýře. Právě podle tohoto příznaku Priessnitz poznával, zda už člověk se svou nemocí dostoupil k pomyslnému dnu a nyní může začít uzdravující fáze. Čerstvá pramenitá voda ve všech formách, ať podávaná vnitřně, tak zvnějšku byla hlavním nástrojem léčby. Priessnitz skálopevně věřil, že se v ní skrývá ohromný oživující potenciál, který tělo dokáže využít pro ozdravující procesy.Nebylo snadné léčit se studenou vodou, nebylo to příjemné ani kratochvilné, právě naopak. Lidé v této těžké zkoušce často propadali zoufalství, někteří léčbu přerušili (např. ruský spisovatel Gogol ujel od Priessnitze dvakrát a nakonec zemřel v Itálii nevyléčen). Ti, kteří neměli dostatek trpělivosti a síly snášet mnohdy až drakonické procedury, byli Priessnitzem striktně z léčby propuštěni. Priessnitzova léčba trvala týdny a měsíce, někteří pacienti vytrvali i roky – a uzdravili se. Způsob obrody celého člověka vyžadoval silnou vůli. Priessnitz to charakterizoval jasně: „Vodoléčba vyžaduje charakter.“
Nedílnou součástí vodních procedur byl každodenní kontakt s přírodou. Priessnitz ordinoval dlouhé vycházky do okolních lesů. Bez výjimky společenského postavení se pacienti podíleli na pracích kolem provozu léčebny, a tak nejenom sedláci, učitelé, kněží, matky v domácnosti, ale i vysoké úřednictvo nebo šlechta se zapojovali do štípání dříví, odhazování sněhu, pomoci při žních apod., Priessnitz nutil očišťující se organismus k pohybu. Dalšími pomocníky kromě čerstvého vzduchu mu byly slunce a strohá venkovská strava. A ještě něco pokládat „vodní doktor“ za nezbytné: pacienti měli doslova zakázáno mluvit mezi sebou o svých nemocích. Velký léčitel zdůrazňoval, že je třeba naladit mysl k optimismu, k radostné vnitřní pohodě, doporučoval svým klientům kochat se krásou hor, účastnit se společenského života, neizolovat se, zachovávat si pevnou víru. Vyčerpávající procedury nebylo možno zvládnout bez součinnosti všech těchto zásad. Jednou z nejdůležitějších byla – a o ní Priessnitz nikdy nemluvil – důvěra ve „vodního doktora“, důvěra v obyčejnou horskou vodu.
Na dotaz jednoho z pacientů, zda si může vodoléčbu provádět sám doma, Priessnitz odpověděl, že nikoli, neboť jeho metoda spočívala na komplexu mnoha vlivů, k vodním procedurám bylo nutné, aby člověk opustil všednodenní rutinu a pozvedl svou mysl, byl v neustálém kontaktu s přírodou, pravidelně prostě jedl, fyzicky pracoval a byl bedlivě léčebně sledován tak, aby jednotlivé procedury mohly být přizpůsobovány momentálnímu stavu těla.

Lázně

Lázně oficiálně vznikly až roku 1837, kdy se mu, ačkoliv byl bez jakéhokoli lékařského vzdělání, podařilo získat potvrzení císařské komise. Ta prohlásila jeho vodoléčbu za „nový pozoruhodný jev v oblasti zdravotnictví“. Cesta ke slávě byla konečně otevřena. Už v roce 1839 se v lázních léčilo 1544 osob, z toho 120 lékařů z celé Evropy. Gräfenberk se rozrůstal a měnilo se složení lázeňské klientely. V lázních se tou dobou léčilo až 1500 pacientů ročně a sjížděli se sem lékaři z celé Evropy, aby studovali Priessnitzovy léčebné metody. Priessnitzovy léčebné lázně v Jeseníku leží uprostřed nedotčené přírody Rychlebských hor a Hrubého Jeseníku v nejsevernějším cípu Olomouckého kraje. Ve svém názvu nesou jméno svého zakladatele Vincenze Priessnitze a jsou vůbec prvním vodoléčebným ústavem světa. Už při první návštěvě na Vás zapůsobí jejich charismatické genius loci, výhledy na hřebeny Jeseníků či jedinečné Sanatorium Priessnitz.

Dnešní podoba lázní Jeseník

Unikátní poloha

Území, kde vznikly první vodoléčebné lázně světa – osada Gräfenberk, je považováno za jedinečné v kontextu celé Evropy. Leží totiž nad významným geologickým podložím s tektonickými zlomy a uzly s prokázaným unikátním výnosem některých kovů a stopových prvků z hlubokých zón zemské kúry až na terén lázní. Významné tektonické uzly se nacházejí na severním okraji lázeňského areálu a v okolí Bezručova pramene. Tyto geologické anomálie ovlivňují zdejší klima, vlastnosti vody i geoenergii místa. Už samotný Priessnitz proto na těchto místech intuitivně a úspěšně provozoval léčebné procedury, aniž měl k dispozici dnešní poznatky o geologické stavbě a výsledky geoatmochemických měření.

IONTY JODU I MOŘSKÉ SOLI

Ovzduší lázeňského areálu je ovlivňováno vzdušnými proudy Baltického moře s ionty jodu a molekulami mořské soli. Od jihu, západu a východu je areál chráněn hřebeny hor. Priessnitzovy lázně tak leží v nejčistším prostředí v rámci celé kontinentální Evropy.

VZÁCNÉ BIOGENNÍ PRVKY

Léčebný potenciál klimatu nadto umocňuje vzácný výskyt biogenních prvků (např. sodík, draslík, vápník, hořčík, lithium, železo, zinek aj.), prostupujících ve vysokých množstvích z geologického podloží do ovzduší. Klima lázní je tedy podobné takovým vyhlášeným oblastem jako Bad Gastein v Rakousku nebo Carlsbad Cavity v USA.

ŽIVÁ PRAMENITÁ VODA

A voda? Síla zdejších horských pramenů spočívá v jejich molekulární struktuře, která z ní vytváří doslova „živou vodu“. Molekuly vody se obecně shlukují do tzv. klastrů a tyto klastry jí dávají, zjednodušeně řečeno, jakousi schopnost „paměti“. Příznivé vlivy okolí vodu oživují (její molekuly tvoří složitější klastry) nepříznivé ji „umrtvují“ (klastry se rozpadají). Podle výzkumů lichtenštejnské laboratoře Hado Life Europe prameny v okolí lázní vykazují vysokou „živost“. Tím „nejživějším“ je poměrně málo známý a odlehlý Finský pramen. Naopak Priessnitzův, Bezručův, Večerní a Jitřní pramen jsou charakteristické svou slabou, zdraví prospěšnou, radioaktivitou.

Ne náhodou tedy prý samotný Priessnitz několikrát prohlásil, že lidi neléčí on, ale tento kraj a vše, co k němu patří.

Komfortní zábal Mamavis dle Vincenze Priessnitze si můžete prohlednou na www.mamavis.cz

Nebo si můžete přečíst celý brožuru o cestě V. Preissnitze zde