Po sportu Při sportu
klokan
Dárkové zboží Dárkové balíčky Doplňky stravy Přírodní kosmetika Lékárna Literatura Kojenecké zboží

Výjezd do Podbořan

Věřte či nevěřte, ale Mikuláš, Vánoce, Silvestr bez sněhu a výjezd do Podbořan dne 4.1. začal škrábáním auta, startem po zasněžené silnici s náledím. Naše myšlenky na teplý domov s čajem v ruce vyplouvaly na povrch, ale naše touha po nových zážitcích a setkáních byla silnější. Náš tým Mamavis vyjíždí za každého počasí s dobrou náladou za dobrodružstvím s očekáváním co nového nás čeká a koho ten den třeba potkáme…..???
Neobvyklý den začal na parkovišti  kadaňské nemocnice, kde nebyl prostor na zaparkování a tudíž jsme se rozdělily. Moje kolegyně vyběhla předat propagační materiály a odprezentovat naše výrobky k paní doktorce a já jako zkušená řidička s blikajícím trojúhelníkem, zapnutými světly, puštěnou hudbou a nastartovaným motorem, jsem zůstala čekat ve voze. Po jejím návratu chci nastartovat, vypínám, zapínám a nic. Oslovujeme pána v nákladním voze s prosbou o pomoc, že nám nejde nastartovat motor. „Holky máte vybitou baterii.“ Aha, ale co teď máme dělat? Při této otázce přijíždí Městská policie, která nás oslovuje: „ Chcete pomoci?“ Vysvětlujeme naší situaci, načež policie volá svým kolegům s dotazem na nabíjecí kabely, bohužel, ale ani oni je při sobě nemají a tak dotyčný policista volá do místního servisu. Odtud přijíždí po cca 20 minutách milý pán v montérkách. Natahuje kabely, po chvíli odpojuje a my můžeme, zmrzlé na kost, vyrazit. Ten den opravdu hodně mrzlo.
Nicméně hurá Podbořany. Samozřejmě nám bylo doporučeno „Vypínejte světla a  motor, když stojíte!“ Děkujeme. Navštěvujeme podbořanské lékárny, lékaře, nezapomínáme ani na Kryry, neboť  pro nás není žádná vesnice malá a i tamní obyvatelé mají pro nás svůj význam.
Vracíme se domů. Cesta náročná, prvotní sníh nás trochu zaskočil a brzdění po náledí nemám ještě tolik v rukou, i přesto se cesta odvíjí v dobrém duchu, doprovází nás humor, dobrá nálada, pozitivní myšlenky a nepříjemné situace převracíme v situace humorné, vzájemně se povzbuzujeme.
Hurá, již se blížíme k domovu. Aaaa do prkýnka…staví nás červená plácačka Městské policie a ukazuje na místo, kde máme zastavit. Odbočíme tedy k nim a brzdíme, ale auto si to šine jak po másle. A do….. .
Tupý náraz… Narazily jsme do policejního auta! Nevíme zda se smát či brečet. Je to jak známá scéna z filmu Pupendo, kde Pavel Liška nabere policistu, který ho staví a ještě k tomu pustí stěrače. My tedy naštěstí nabraly jen auto a stěrače jsme měly vypnuté, ale jinak to bylo dost podobné :-). Bohužel to ale nebyl film nýbrž realita.
Vystupujeme, ačkoliv se nám vůbec nechce. Venku na nás čeká dvojice, očividně ještě v šoku, policista a policistka. Na vyzvání předkládám své doklady, které potvrzují, že jsem byla dobrá řidička od roku 2000.

Vždyť jsem brzdila, proč to nebrzdilo? Vážně jsem brzdila. Vždyť vašemu  autu se nic nestalo, nic tam nemáte, koukejte na moje, mám tam díru od vaší koule. Povídám asi v transu … 
Policejnímu autu se naštěstí opravdu nic nestalo.
A proč jste nás vůbec stavěli? „Protože jste nesvítily. „Nesvítily jsme, neboť se nám ráno vybila baterka a vaši kolegové z rána nám doporučili vypnout světla. Mám automat na zapínání a vypínání světel a doporučili nám, ať to vypneme. Bohužel jsem to vzala doslova a vypnula světla po celou dobu.
Tak to jste vy, co jste ráno sháněly ty kabely? To jsme my, komu ráno oni policisté volali a my je neměly. Smějeme se… ,,No já jim jdu právě volat, potřebuji se na něco informovat.“ Po chvíli i tito policisté přijíždějí na místo nehody. Asi nevěří svým očím, když nás znovu spatřují :-). Věřte, nevěřte, ale byl to den kouzelný, Městská policie to brala také s humorem, poučili nás jak brzdit na náledí, měli pochopení, uklidnili nás a pomohli vyplnit tiskopis pro havarijní pojistku.

Na stanici Městské policie, nás příjemná policistka pří doprovodu pro zapomenuté věci v autě překvapila tím, že se zabývá výkladem karet. Obeznámila nás o vlivu Uranu na planetu Zemi do  10.února, který má vliv na nehody. Chtěla jsem o účinku planet vědět více a tak jsme si předaly osobní kontakt na rozbor pro naše cesty. Vše dobré bylo dovršeno, když přišla řeč na to, že pan policista sbírá propisky, proběhla výměna, takže máme doma každá propisku se znakem Městské Policie, jako památku na nevšední den, kterou máme jako symbol vděku, překonání strachu, uvědomění si, že vše má svůj smysl a že jsme zase o zkušenost bohatší.
Na závěr musíme poděkovat těmto dvěma policistům, kteří se k nám zachovali vzhledem k situaci nadmíru lidsky a dostáli tak jejich policejnímu heslu POMÁHAT A CHRÁNIT. Tímto jim ještě jednou mnohokrát děkujeme a přejeme dny bez nehod a nepozorných řidičů. Z celé situace si odnáším poučení a také si uvědomuji, že mi toto setkání pomohlo odstranit strach z neznámého, v tomto případě z toho, že i mezi policisty jsou i lidé s nevšedním  smyslem pro humor, lidským a přátelským jednáním:-).
Huráááá domůůůů a prosím, teplý čaj