Jak stará je Priessnitzova metoda? Rozhovor s prim. Mudr. Jaroslavem Novotným

Rozhovor s prim. MUDr. Jaroslavem Novotným, hlavním lékařem Priessnitzových lázní a ambasadorem zábalů Mamavis.

Jak stará je Priessnitzova metoda?
Priessnitz se narodil roku 1979, na sobě metodu začal používat v osmnácti letech tzn. 1. pol. 19.
století, nemůžeme tvrdit, že to je jenom Priessnitz, kdo začal s používáním vody. Už v Antice se hodně
požívalo mnoho metod a aplikací vody chladné nebo vody z termálních pramenů, nebo v Řecku a
Římě, ale k tomu nemáme dostatečně doložené prehistorické prameny.
Priessnitz svou metodou založil první vodoléčebný ústav.
Metody na pozitivní ovlivnění zdraví se začali používat v 1. pol. 19. století

Jak vznikla metoda dle Vincenze Priessnitze před 200 lety?

Vincenz Priessnitz se narodil 4. 10. 1799 do rodiny prostého chalupníka v Gräfenbergu, což jsou dnešní Lázně Jeseník a zemřel 28. 11. 1851 tamtéž. Priessnitz se stal zakladatelem přírodního léčitelství a tzv. hydroterapie. K léčbě využíval čistou horskou vodu, čerstvý vzduch a prosazoval léčbu prací.

Sám se vyléčil ze smrtelného úrazu pomocí pramenité vody. Poté začal promýšlet metodu léčby vodou. Byl však tehdejšími lékaři považován za šarlatána, a dokonce byl i soudně stíhán. I přes to všechno však ze své cesty nesešel a postupně vybudoval lázně, kam se sjížděli lidé z celé Evropy i ze zámoří, kteří hledali své ztracené zdraví.

Legenda říká, že k léčení vodou jej inspirovala zraněná srna, kterou jako dítě pozoroval, jak si chodí omývat ránu do pramene, až do úplného vyléčení. Ráda bych Vám nyní citovala myšlenku na uzdravující sílu studené vody přímo Vincenze Priessnitze z knihy Vincenz Priessnitz – světový přírodní léčitel: „Myšlenka mi přišla jako sama od sebe a celý můj postup se znenáhla vyvíjel. Již jako chlapec jsem shledal, jak voda v přírodě zasahuje a působí mnoha způsoby a v myšlenkách jsem se tím často zabýval. Záhy jsem poznal, že ve vodě musí být skryty oživující a posilující síly, když jsem se po napití čerstvé vody cítil tak dobře a pozoroval, že povadlé rostliny i zvířata ožijí dostanou-li čerstvou vodu. Když jsem později při mnoha příležitostech viděl, že zraněná zvířata vyhledávají vodu a v ní se koupou, napadlo mě, že totéž může dělat dobře lidem…“

Když bylo Vincenzi 14 let, při svážení dřeva mu skříply otěže ruku. Bolest následně tišil mokrými zábaly. V 16 letech utrpěl těžký úraz, když mu hrudník přejel povoz se splašenými koňmi. Přivolaný ranhojič prohlásil jeho zranění za nevyléčitelná. V nejlepším případě z něj měl být nadosmrti mrzák. Priessnitz se vyléčil sám pomocí studených obkladů a vody, zlomená žebra si rovnal o opěradlo židle. Otevření intuitivních schopností jej přivedlo nejen k sebevyléčení, ale také k odhalení tajemství studené vody. Zpráva o zázračném vyléčení mladého chalupníka se rozšířila po kraji. Začal nejprve léčit zvířata sousedů a později i obyvatele Gräfenberku a okolí.

Je naprosto obdivuhodné, jak dovedl Vincenz Priessnitz zužitkovat pozorovací schopnosti a vymyslet metodu, kterou zprvu zkoušel sám na sobě, následně na zvířatech a potom i na dalších lidech.

Priessnitzovy zábaly v současnosti

V dnešní době se snažíme stále více využívat sílu přírodní léčby. Zkusme se vrátit k tradičním způsobům, které pomohly mnoha lidem vyléčit se z nejrůznějších nemocí pomocí „obyčejné“ vody nebo tepla. Občas nás může zdolat nějaké nachlazení, chřipka nebo zánět. Nejen na tyto nemoci a problémy můžeme využít právě Priessnitzovy zábaly (studené a mokré). Na jiné nemoci je zase dobré využít hřejivých účinků tepla.

Vývoj ve všech možných oblastech se řítí nadpozemskou rychlostí, a proto nemohly zůstat pozadu ani zábaly. Když jsem byla malá a měla jsem zánět průdušek, tak mi maminka dělávala teplé zábaly na hrudník. Namazala mi hrudník sádlem nebo nějakou hřejivou mastí, na to dala igelit a celý hrudník mi zabalila do látky. Musím se přiznat, že jsem hlavně ten igelit nesnášela, ale vždycky mi zábal pomohl. Teď, když o zábalech zjišťuji odborné informace, vím, že používat igelit není to nejlepší kvůli možnému zapaření části těla.

Od té doby, kdy jsem poznala Martinu Štefankovou, zakladatelku vylepšených zábalových pásů Mamavis dle Vincenze Priessnitze, závidím každému dítěti, které nemuselo mít na zánět průdušek sádlo a igelit. Martina totiž vymyslela zdokonalení tradičních zábalů tak, aby byly příjemné na nošení, nepadaly z těla, ale hlavně aby byly víceúčelové a snadno se aplikovaly!

Myslím, že se jí realizace nápadu povedla. Co myslíte vy?

Předmluva knihy Vincenze Priessnitze od Selingra

Následující stránky obsahují popis života muže, kterého toto století právem počítá mezi své mimořádné jevy. Jsou pomníkem lásky, vděku a pravdy. Při tomto líčení jsem měl na zřeteli svět čtenářů obecně, avšak přitom ještě zvláště přátele a ctitele zemřelého. To bude pro mnohé žádoucí a vítané, což se jiným může jevit jako bezvýznamné.

Má veliká úcta k Priessnitzovi má svůj důvod v mém pojetí dějin našeho pokolení. Dle mého názoru mají totiž jednotlivé osobnosti v různých periodách dějin své zvláštní poslání. Takovou osobností je pro mne Priessnitz. Jeho poslání se zjevně vztahovalo k znovuzrození tělesně chátrajícího člověka. Kromě toho spočívalo v charakteru onoho muže tolik ušlechtilého a krásně lidského, že se člověk při bližším poznání cítí být k němu láskyplně přitahován. Mnohá místa v knize vyvolají v určitých kruzích vzrušení. Tak např. Priesssnitzův názor na očkování. Co je o tomto předmětu uvedeno odmítám jakoukoliv polemiku. Svědomitost životopisce a zájem o lidstvo mne zavazuje, abych o tom, co jsem se dozvěděl, dokázal veřejnost informovat. Hlas lékařů, kteří nepokrytě vyjadřují své námitky proti zdraví prospěšnému účinku očkování, získávají zvláštní váhu přístupem jedné světoznámé lékařské autority. Pokud se týká finančních nákladů, je zde dostatečný důvod, aby se provedl vážný vědecký průzkum tohoto předmětu a došlo k projednání ve společnosti. Prameny, ze kterých byly čerpány údaje pro následující popis života, jsou vedle mých vlastních poznatků a zkušeností i lákavé příspěvky jiných a přicházely ke mně cestou ústního nebo písemného sdělení.

Mnohé, o čem je v knize řeč jsem sám slyšel a zažil, neboť jsem po několik let pokaždé po řadu týdnů prodléval na Granfenberku a při styku s Priessnitzem jsem požíval jeho zvláštní důvěry.

O mnoho věcech, o kterých by jinak pomlčel, se vyjadřoval přede mnou. Příběh vzniku granfenberského léčebného postupu je zde vylíčen téměř doslovně tak, jak jsem jej slyšel z úst svého nezapomenutelného přítele. Něco z toho sdělil v různých chvílích jednotlivcům, avšak v souvislosti – jak to sám prohlásil – vyprávěl pouze mně samotnému. Bohatý materiál se ke mně dostal prostřednictvím paní Sofie von Ujházy, nejstarší dcery zesnulého, a pana zemského rady Adelberta Sonnera. Konečně děkuji panu pokladnímu radovi Friedrichu Mullerovi, panu hraběti Carracciolovi, paní Sponnerové, panu baronovi Karlu Walterskirchenovi, slečně Kramerové a jiným za jejich ústní nebo písemná sdělení. Připojený portrét je nakreslen dle mramorové busty, kterou zhotovil profesor Bissen z Kodaně. Předvádí nám zdařilým způsobem rysy čtyřicetiletého Priessnitze.

Vídeň, 14. Února 1852

Selinger

Více podobných článků najdete na www.mamakteravi.cz a informace o zábalech na e-shopu www.mamavis.cz

Vincenz Priessnitz: Stále jen fenomén 19. století?

V předmluvě knihy Vincenz Priessnitz, Světový přírodní léčitel od Miloše Kočky a Aloise Kubíka se píše:

„V roce 1879 napsal zdravotní rada E. Pingler Johannu Ripperovi, Priessnitzovu zeťovi, že „ještě dlouho bude trvat, než bude Priessnitz uznán tím, čím skutečně byl: lékařským Kolumbem.“ V Almanachu ke 200. letému výročí narození, vydaném roku 1999, se také Jiří Vařeka zamýšlí nad tím, „kolik desetiletí ještě uběhne, než si uvědomíme, že Vincenz Priessnitz byl zcela výjimečným a jedinečným terapeutem, jenž nemá v historii medicíny obdoby.“ Snad už to nebude trvat dlouho, snad už uběhnou jen roky, než se Priessnitz stane nejen fenoménem 19. století, ale i plně doceněným fenoménem celé moderní doby.“

Pomůžeme panu Priessnitzovi stát se fenoménem moderní doby?

My doufáme, že i zábaly Mamavis pomohou panu Vincenzi Priessnitzovi stát se géniem dnešní doby, ale také usnadní léčbu všem, kteří ji budou potřebovat.

Určitě téměř každému dávala při bolestech v krku maminka nebo babička obklad na krk z mokrého kapesníku a suché pleny. Málokdo však ví, že za tak jednoduchý zázrak může pan Vincenz Priessnitz. Rádi bychom tohoto lékařského génia dostali do povědomí co nejširší veřejnosti. Postupně se Vám pokusíme přiblížit, jak zábaly fungují, nebo také jak vypadaly dříve a co se za tu dobu od doby Vincenze Priessnitze změnilo. Můžete se tedy těšit na mnoho článků na téma Vincenz Priessnitz a jeho život nebo Priessnitzův zábal.