Jsme ďábelsky dobré, aneb co jsme se naučily

Vážení čtenáři,

sdílíme s vámi vše, dokonce i naše pády a omyly. Věřte či ne, ale vymyslet nový produkt a v mém případě Priessnitzův zábal je jedna věc, ale přivést ho k životu a k vaším srdcím je věc druhá.
Naše nezkušenost, naivita a krása tvrdých podmínek obchodu nás stále učí a otevírá oči.

Jako maminky na rodičovské dovolené jsme přijaly nové role a to  dobrého obchodního zástupce, počítačového leadera s účetními dovednostmi a dalších činností s tím související.
Naučily jsme se sladit čas s dětmi a prací – příprava prezentací a přednášek, domlouvání schůzek, plánování jízd za vámi, včetně samotných výjezdů a mnohem víc. Naučily jsem se nevzdat se při prvním, druhém pádu. Naučily jsme se udržet myšlenku a to pozitivní i přes občasné odmítnutí. Zjistily jsme, že máme nekonečný elán a víru dokončit vše, co jsme začaly.
Naše nové role nás naučily překonávat strach z vystupování (i před více jak 20 lidmi), přímé i telefonické komunikace, které nás vedou k větší samostatnosti, i co se týče obsluhy auta, např. už vím, jak otevřu přední kapotu u mého auta a doplním vodu do odstřikovačů :-), vím jak vyřídit havarijní pojistku, vyhledat nejlepšího a nejlevnějšího automechanika, postavit hrad a neumazat se. Učí nás mužským pracím a přitom zůstat ženou  za každých podmínek. Ženou, která si vezme sukni i když je -10 C, sepne si vlasy, nalíčí se a vykročí pravou nohou.
Dokonce už i třešnička na dortu, ŘÍDIT AUTO DO STŘEDU PRAHY,  byla pokořena. Zlatá navigace. Předem se omlouváme
za pomalou jízdu.
Dopracováváme se po krůčkách, ale pořád jdeme vpřed.
Cestou sbíráme  zkušenosti a nové pohledy na svět obchodu.
Naše naivita je rychle ta-tam. Sedět doma a čekat na zázrak, vymlouvat se z hlediska času a náročnosti  k mateřským povinnostem, přemýšlet o tom, že muž tj. manžel je hlavním živitelem rodiny, snít svůj sen o dokonalé rovnocenné manželské souhře v klidu domova je omylem největším.
Vzala jsem si svůj sen do svých rukou, nesním, ale jednám. Zázraky se dějí, ale pomáhám jim. Nebojím se zkušeností, vítám je. Nedávám mužům svou moc a sílu. Jsem partner, který má stejná práva. Nepřebírám mužskou roli, má role je ryze ženská.
Odešla jsem z manželství, zůstala jsem sama.
A zjistila jsem, že jsem silnější více než si myslím. Rozhodla jsem se pro lepší život, neboť si ho zasloužím.

Nebojme se svých snů, nových příležitostí, začátků či konců. Vezměme je do svých rukou, sdílejme své životní zkušenosti a příběhy.

Na závěr bychom rády poděkovaly  za rady a podanou ruku všem, kteří sdílí naše nadšení a myšlenku k vrácení se k přírodním zdrojům a přírodní léčbě a to nejen formou Priessnitzových zábalů.
Děkujeme, dodáváte nám energii, sílu a dokazujete, že naše práce má smysl.

Těšíme se na setkání s vámi.

Za Mamavis tým
Martina a Gita