driving

Řídit svůj život

Inspirovala jsem se dnešní jízdou do Prahy dne 6.4.2016, kdy jsme rozebírali společně s Honzou a Gitou můj e-book – Maminka podnikatelkou na plný úvazek. V knize popisuji svůj osobní příběh, který si můžete stáhnout zde.

Jejich slova zněla, vždyť tam ještě nejsme, jsme na začátku, nevypadáš tak spokojeně, očekávali jsme přeci s naším patentovaným knowhow okamžitý rozjezd, ne dlouhodobou těžkou cestu, kterou ještě navíc neznáme a učíme se za pochodu. Zní to jako bychom byli milionáři a seděli doma na zadku a ještě máme čas se svěřovat a psát e-Booky a články.  Něco tam chybí, buď počkej až budeš mít barák a milujícího partnera a nebo dopiš jak jsme na tom.

DSC_0309

A jak na tom vlastně jsme?

Honza řídí auto a mně se dělá zle, zvracím, potřebuji se chytit volantu a šlapat na pedál, zařadit jedničku, dvojku,

trojku, čtyřku a hurááá pětka. Avšak někdy chci prudce zastavit a vzdát to, vystoupit a přenechat volant někomu jinému. Občas i zastavit, projít se, udělat si týdenní volno a snad i znova nastoupit, neboť mne stále něco žene a říká: „To je ta cesta…“

Když už je největší krize, tak přijdou okamžiky či momenty ve formě nadšení lidí, jejich pomocná ruka a víra v nás.

Zase si sednu za volant a řadím jedničku. Naše jízda je klikatá a někdy hodně do kopce, který je šíleně dlouhý, ale víme, že jednoho dne ten kopec vyjedeme, takže se učíme řadit jedničku, dvojku, trojku, čtyřku i pětku. Občas jsme přeskočili z jedničky na pětku a poučením nám byl tvrdý pád. Učíme se trpělivosti a připravenosti na naší pětku. Nyní jsme v kopci a občas potřebujeme zatlačit nebo alespoň povzbudit. 

Jak jsme tedy na tom?

Sedím u pc, jsou 4 hodiny ráno, píši e-book či tvořím e-shop a dolaďuji opravy, které se zdají býti nekonečné, připravuji plán na další měsíc a odesílám slíbené maily. Avšak vše vidím stále pozitivně. Dokážu vidět první květy v maličkostech, jako je příchod inspirace, noví přátelé, nadšení lidí, nové objednávky, podařený výjezd, podařená promo akce, přidání nových přátel na facebooku, pozitivní komentář na stránkách a mohu pokračovat….

Jak jsme tedy na tom?

Pomalu se rozjíždíme, náš tým sedí a drží volant, řadíme jedničku a nepředbíháme události. Jsme na začátku naší cesty. Připraveni se rozjet do kopce, občas podřadíme, ale jedeme. 

Při cestě do Prahy se bavíme a vymýšlíme nová témata článků, tj. jak vás zaujmout nadpisem. Co vlastně vůbec lidé čtou? Jak na lepší sexuální život? Vstal z mrtvých či někdo umřel ?

A jak s tím souvisí Priessnitz?

Bavíme se hláškami: Již žádná nudle při sexu, Manžel již nemá nudli u nosu při sexu nebo Zlepšil se mi sexuální život díky VP.

Dokážeme si odlehčit životní starosti a smát se. Tím bych ukončila téma – Jak na tom vlastně jsme. Jsme na tom v mých budoucích očích jako velká značka Mamavis, v přítomném okamžiku jako žáci, kteří se rozjíždí a občas i nabourají. Více Výjezd do Podbořan 

Vystupujeme z auta a jdeme na schůzku s velkou sítí lékáren. Jdeme pozdě. Pan Bakaj se nezlobí a dává nám příležitost se představit. Otevíráme se natolik, že opravdu říkáme Jak na tom jsme. Vše vyslechne se slovy „Chci Vám pomoct“.

Je před námi ještě hodně hodně práce a učení. Vážíme si každé zkušenosti, která nás posune dál. Je krásné pozorovat, jak se nic neděje náhodou a v pravou chvíli potkáváme ty pravé lidi i na pozicích, kde bychom je vůbec nečekali. Překvapují nás svou ochotou, přátelským a vstřícným přístupem, vyjednávají kvůli nám výjimky a snaží se pro nás udělat víc, než je jejich povinností. Velice si toho vážíme! Jdeme dál, nechceme tyto lidi zklamat, ale hlavně nechceme zklamat sami sebe, už jsme ušli velký kus cesty a rozhodně to nehodláme zabalit, i když jinak rádi balíme, ovíjíme s láskou.  Tímto děkujeme všem dobrým lidem, kteří nám kdy pomohli a pomáhají. Také děkujeme našim rodinám za trpělivost  a podporu, jelikož bez nich by to fakt nešlo.

Tak a teď už jen obdržet nějakou pěknou cenu, třeba za výrobek, nebo podnikatele roku.  Legrace musí být…