Seriál o bylinkách: I. díl – Mamavis a bylinky patří k sobě?

Odpovědí na otázku z nadpisu je: „Jasně, že patří!“ Bylinky i zábaly Mamavis jsou spojeny s přírodou a s tradicí našich babiček. Jak naše zábaly Mamavis, tak i léčivé bylinky pomáhají s různým onemocněním a s nepříjemnými potížemi. Z léčivých bylin se suší bylinné čaje, vyrábí se z nich masti, lze je použít čerstvé, nebo se z nich získávají vonné látky ve formě esenciálních olejů. Pojďme se nyní postupně podívat, jak nám aromatické látky mohou pomoci.

Některé léčivé bylinky v sobě obsahují tzv. silice (nebo éterické, esenciální či aromatické oleje), které se nachází v různých částech rostlin – v květech (levandule), v listech (eukalyptus), v bobulích (černý pepř), v šiškách (cypřiš), nebo v jádru dřeva (santalové dřevo). Rostlina používá silice k tomu, aby nalákala hmyz k opylování, nebo k ochraně před škůdci. Silice jsou složeny z chemických sloučenin, například terpenů. Tyto sloučeniny jsou právě zodpovědné za pozitivní účinky na lidské zdraví. Jelikož jsou silice těkavé látky, dostávají se snadno do okolního vzduchu a po vdechnutí pronikají čichovým nervem do čichového centra mozku. Odsud vonná látka ovlivňuje nervovou soustavu. Může nám pomoci se snížením, či zvýšením tlaku, při nachlazení, nebo nás může uklidnit, či povzbudit. Aromatické látky se dají využít také k navození dobré nálady a mohou tak podpořit cestu k uzdravení.

Pomoci našemu tělu prostřednictvím bylinek můžeme několika způsoby – buď pomocí kvalitních esenciálních olejů, které se získávají z léčivých rostlin, nebo čerstvě natrhanými či usušenými bylinami. Ve spojení se zábaly Mamavis lze využít obě varianty. Jednak můžeme vnitřní vyjímatelný obklad namočit ve vodě, do které kápneme několik kapek esenciálního oleje, jednak můžeme použít všité kapsičky, do kterých lze vložit čerstvé, nebo sušené bylinky.

Na co bychom však nikdy neměli zapomínat?! Na citát, který v 16. století pronesl slavný lékař, astrolog a alchymista, Paracelsus: „Pouze dávka rozhoduje, je-li látka jedem.“ Měli bychom mít vždy na paměti, že jakákoliv látka, kterou naše tělo přijme, může mít jak pozitivní, tak negativní účinky. Záleží jen na množství, které přijmeme. Pokud tedy chceme využít léčivou sílu přírody – léčivých bylinek, dbáme na to, aby bylo množství vonných látek pro nás snesitelné. Do vody, do které namáčíme obklad, kápneme pouze několik kapek esenciálního oleje, do kapsičky vložíme jen nezbytné množství bylinky a vždy dodržujeme mezi inhalacemi pauzy. Používáme jen vůně, které nám jsou příjemné!

V příštím díle se můžete těšit na povídání o mateřídoušce

Opět jsme milovaly a nadále milujeme svůj život :)…

…na tomto festivalu MSŽ to zkrátka ani jinak nejde! Každý si zde uvědomí přesně to, co má a ještě se mu dostane spousta zajímavých informací. Dalším pravidlem je, že domů neodjedete nikdy s prázdnou, jedině s prázdnou kapsou. I tentokrát jsme si to skvěle užily, navíc jsme s sebou měly úžasnou posilu v podobě neméně úžasné masérky Šárky z Klášterce nad Ohří, která pomáhá pomocí reflexní terapie. Její práce se krásně propojila s našimi zábaly MAMAVIS a to nejen na prodejní ploše, ale i na naší přednášce, kde jsme se krásně doplňovaly.

 Kromě samotné prezentace jsme si také bláznivě zatančily a zabubnovaly ve tmě s hudebně taneční skupinou Sueneé a dalšími nadšenci.

Nahlédnout do víru dění na festivalu můžete zde:https://www.facebook.com/PRIZNAKYTRANSFORMACE/?fref=tsz

Sebastian Kneipp – jeden z dalších propagátorů léčivých účinků vody

Život Sebastiana Kneippa:

Od tuberkulózy k vlastnímu uzdravení pomocí vody

Představujeme Vám proslulého bavorského přírodního léčitele a faráře, žijícího v letech 1821 – 1897, Sebastiana Kneippa.

Farář Kneipp sepsal své poznatky ve dvou knihách: „Léčení vodou“ a „Jak žíti“. I když by se mohlo zdát, že jeho rady dnes po více než 100 letech můžou být zastaralé, nemoderní, tak je tomu právě naopak. Doporučujeme přečíst alespoň úvod a předmluvu knihy Jak žíti.

Pocházel z chudé tkalcovské rodiny. V mládí zatoužil stát se knězem, a proto zanechal původního povolání tkalce. V Gröenbachu, pod křídly kaplana Merkleho, studoval latinu a později nastoupil na gymnázium. Během náročných studií však onemocněl závažnou formou tuberkulózy a přes veškerou léčbu mu odborníci předvídali brzký konec.

Po absolvování gymnázia pokračoval mladý Kneipp v Mnichově na filosofii. V té době se mu podařilo objevit knížku prvního německého léčitele vodou, Jiřího Hahna. Nesla název „O léčivé síle čerstvé vody“.

„Obracel jsem listy sem a tam. Četl jsem tam neuvěřitelné věci.“

Inspirován strohými řádky začal několikrát týdně provozovat koupání ve studené dunajské vodě. Později se také seznámil s metodami vodoléčby Vincenze Priessnitze z Gräfenbergu (dnes Lázně Jeseník). Zprvu se zdálo, že metoda nevykazuje úspěchy, ale ani neškodí. Avšak záhy se prokázalo, že postup choroby je zastaven. V kněžském semináři se Kneipp seznámil s přítelem, jehož zdravotní stav byl natolik závažný, že se mu lékař zdráhal vydat zdravotní vysvědčení, bez něhož by dotyčný nemohl být vysvěcen na kněze. Kneipp svého druha s knihou seznámil a od té doby zkoušeli přátelé léčbu vodou společně. Oběma se podařilo vyzdravět a dokončit studia.

Po vysvěcení na kněze se Kneipp rozhodl ve vodoléčbě pokračovat. Celkem třicet let zkoušel na sobě i ostatních nemocných účinky vodoléčby. Experimentoval, vylepšoval, přidával poznatky o otužování a účincích bylin. Veškerá svá tehdejší zjištění shrnul v knize „Léčení vodou“ (1887), jež vznikla díky četným naléháním jeho pacientů i přátel.

Z jakých principů Kneippova metoda vycházela?

Kneipp tvrdil, že lidské tělo, jakožto dokonalý boží výtvor, tvoří harmonicky uspořádaný celek. Domníval se, že nemoci vznikají rozrušením tohoto přírodního souladu (ať už vnitřním, nebo vnějším působením). Za prvopříčinu všech nemocí považoval porušení krevního oběhu či složení krve a mízy. Krev, která prostřednictvím tepen, žil i nejmenších kapilár roznáší výživu a kyslík do celého těla, může být ve svém obíhání stavěna. Tato přerušení způsobují jednak městnání krve a následně záněty, dále pak na jiných místech krve nedostatek. Usuzoval, že organismus je třeba posílit a nepravidelně obíhající krev přivést zpět do pravidelného oběhu. Stejně tak šťávy kazící krev musí z organismu ven.

Zázračné vlastnosti vody shrnul následovně:

Voda:
a) nemocné látky v krvi rozpouští;
b) rozpuštěné vyměsuje;
c) vyčištěnou krev přivádí do pravidelného oběhu;
c) a sesláblý organismus k nové činnosti posilňuje. 
Voda, voda, sníh

Vodu, jako prostředek k léčení, propagoval ve formě koupelí, obkladů, napařování, polévání, omývání, obalování (tzv. ovniků), bleskových střiků i požívání. Pokud nebylo výslovně uvedeno jinak, jednalo se vždy o vodu studenou (někdy obohacenou o čerstvý sníh). Po použití procedury se studenou vodou bylo pacientům doporučováno neotírat tělo do ručníku, nýbrž navléknout si suchou košili, svrchní oděv, a poté se nejméně patnáct minut pohybovat, aby došlo k rovnoměrnému zahřátí organismu. Koupel měla být co nejkratší.

Studené koupele a střiky radil Kneipp spíše neužívat na noc, protože by mohly oběh příliš rozproudit a narušit tak spánek. Rady ohledně obkladů, ovinků a omývání byly určeny především ležícím pacientům, například pro uvolnění nahromaděných plynů nebo při bolestech zad. Koupele dělil na částečné (např. koupel hlavy, očí), úplné, poloviční a sedací. Po zkušenosti s napařovací skříní shledal, že toto zařízení nedosahuje dlouhodobých léčivých účinků a zaměřil se na napařování jednotlivých částí těla (např. nohou, uší), které se prokázalo být mnohem účinnější.

Co se týče pití vody, zapovídal tehdejší módu přehnaného vpravování tekutin do těla. Říkal: „Pij, kdykoli žízníš, ale nepij nikdy mnoho.“ Nedoporučoval napájení při jídle nebo těsně po něm, neboť tím dochází k ředění žaludečních šťáv. V případě zácpy naopak radil požít každou půlhodinu malou lžičku studené či vlažné tekutiny.

Zásady zdravého životního stylu podle Kneippa

  • jíst prostá jídla, bez zbytečného koření a ochucovadel
  • neholdovat kvasným nápojům, neboť alkohol spíše škodí, než pomáhá
  • často a vydatně větrat
  • vyhýbat se úzkosti a strachu, které mohou započatou chorobu jen zhoršit
  • nenosit vysoké podpatky, jež ničí klenbu nohy a přispívají k úrazům
  • vystříhat se nošení šněrovaček – módnímu prostředku bránícímu přirozenému vývinu těla, vedoucímu k potratům, deformaci dítek a zakrslým játrům
  • oblékat se tak, aby krev mohla do všech částí těla volně proudit (nezahalovat krk škrtícími nákrčníky a šálami)
  • bránit se zchoulostivění (např. nošením rukavic bez ohledu na počasí)
  • otužovat se (chozením naboso v rose, sněhu, mokrém kamení, poléváním kolen…)

Otužovacím prostředkům věnoval v „Léčení vodou“ samostatnou kapitolu. Za nejpřirozenější prostředek otužovací považoval chození bez bot, naboso. Doporučoval, aby i městští lidé, takzvaně z lepších tříd, alespoň před uléháním či vstáváním na pár minut boty odložili. Taktéž radil matkám, jak otužovat děti od nejútlejšího mládí – například ponořením dítka po teplé koupeli na dvě až tři vteřiny do studené vody. Chodit ve sněhu radil pouze za předpokladu, že je zbytek těla zahřátý. A po chůzi na mokrém podkladu (rosa, sníh…) kladl na srdce nohy omýt, osušit a následně obléknout do suchého.

Dodnes jsou jeho metody uznávány a plně využívány v léčbě nemocných.

Zdroj: 

Osobnosti – http://www.kaduceus.cz/online/osobnosti/2/prukopnik-hydroterapie-sebastian-kneipp.aspx

Wikipedie – https://cs.wikipedia.org/wiki/Sebastian_Kneipp