Otužování Mamavis

Kateřina Studnicová – Jak jsem se dostala k otužování…

Vlna otužování se začíná čím dál více rozšiřovat. Ti kdo se vystavují ledové vodě její výhody nesporně znají. Voda sama o sobě je živým organismem, který reaguje na naše myšlenky. Žehnáme-li vodě, její struktura je krásná a má schopnost léčit, pokud vodu necháváme bez povšimnutí, její struktura je neutrální a pokud bychom vodu považovali za nechutnou, ošklivou, tak její struktura bude vypadat nezdravě a nemůžeme pak pocítit její léčebné účinky. Tuto skutečnost zkoumal japonský doktor alternativní medicíny Masaru Emoto, který prokázal že voda je nosičem informací. O jeho fantastických objevech je dnes dostupná celá řada článků, běžně dostupných na internetu.

Proč se tedy lidé otužují a co jim to přináší?
Postupem času zjišťuji, že každý může být v jiné fázi a je to velmi závislé na úrovni vědomí každého jedince a jeho záměru. Jsou lidé, kteří si přejí pomocí otužování docílit rychlejší regenerace organismu po fyzickém výkonu-tréninku, někteří věří v lepší obranyschopnost, zlepšení krevního oběhu, a celé řadě ozdravných účinků pro naše zdraví. Obzvláště v zimě je pak pocítit, jak jsme zchoulostivělí na chlad.

To je většinou první fáze, kdy i já jsem chtěla objevit přínos otužování o kterých jsem se dočítala z různých zdrojů a posílit své tělo v zimním období. Byla jsem však stále zaměřená jen na tělo.
Postupně jsem však objevovala, že otužování přináší i duchovní rozměr. Je to cesta k lásce, jasnosti, celistvosti, jednotě.

A teprve tady začaly mé největší objevy.
Na své zahradě máme vybudované koupací jezírko, tak mi vlastně nic nebránilo v tom, abych si vytvořila návyk, že se v něm každý den namočím. Dobrým tipem, kterým se mi v té době dostalo bylo, abych s otužováním začala v létě a pak prostě pokračovala dál a jak bude postupně teplota klesat vlivem okolí teploty, tak si i tělo bude potupně zvykat na nižší teploty. Je to nejpřirozenější a nejmilosrdnější přístup, jaký jsem mohla zvolit.

Samotnou mne překvapilo, že byl listopad, voda měla kolem 10st. a mě to nezastavilo. A čím chladnější byla voda, tím více jsem se do ní těšila a cítila jsem už při osušování příjemnou euforii. Někdy jsem se opravdu rozesmála. Nevím přesně jaký to hormon se vylučuje, ale přinášel pocity radosti. Díky tomu jsem asi v celém procesu vydržela až dodnes. Dalším dobrým tipem bylo – najdi si parťáka. Ve dvou je snazší se udržet na cestě. Proto jsme s manželem tuto výzvu přijali společně.

Postupně jsem přidávala k otužování i různé zahřívací techniky dýchání před koupelí a zahřívací cviky po ní.
První pokusy s otužováním byly euforické a povzbuzující. Postupně ale se objevovaly dny, kdy se mi do ledu opravdu nechtělo a začala jsem pozorovat kolik výmluv si hlava vymyslela, abych ten den nemusela čelit extrémnímu chladu.

Při každém vstupu do ledové vody totiž ego říká tělu – to je nelidské. Jakoby každá buňka těla říkala – pomoc, tady já nemám být, tady já umřu! Ale co bylo zvláštní poznání, že tělo se bránilo, ale duše se radovala. Proto jsem začala pozorovat, jak se mě snaží ego ovlivňovat a nastavila si plán, že mu nebudu naslouchat a i přestože se bude bránit, odvážně tuto každodenní výzvu přijmu a ponořím se ať se venku či v hlavě děje, co se děje.

Po dvou letech otužování jsem si uvědomila, že někdy vodu posuzuji. Stačilo přijmout posuzovací myšlenku na to, že voda je studená a mě se do ní nechce a i když jsem nakonec do vody šla, tak mi opravdu přišla studená a i reakce těla byla taková, že se mi v ní moc nechtělo být. Tento poznatek jsem si přála vědomě posunout tak, abych vodu přestala hodnotit a posuzovat a přijala ji zkrátka takovou, jaká je – laskavou.

Vyrobila jsem na okraj jezírka dřevěnou destičku s nápisem „Miluji tě“, ozdobila ji srdíčky a mušličkami, aby mi každý den připomněla, kdo ve skutečnosti voda je. Že je laskavá, milující a je jen na mé volbě, zda ji takovou i budu chtít vidět.

Mělo to ohromný přínos v tom, že jsem dokázala přijmout strach a obavu ze smrti z chladu (což je vlastně to, před čím mě ego varovalo) a přesto tomuto varování nenaslouchat a vykročit strachu ze smrti vstříc. A spatřit tam to, co tam skutečně je – lásku a mír.

Po tomto záměru následovalo ponoření v tichosti noci za svitu hvězd a luny do tmavé vody v ledovém otvoru jezírka. Z úst mi vycházela bílá pára vzhůru k nebi. Dech se zklidnil. Přišel pocit naprosté důvěry a klidu. Byl pro mě velmi silný zážitek. To ticho bylo dokonalé. Neexistovalo nic jiného než přítomnost a čas jako by se zastavil. Chlad jsem přestala vnímat a celé tělo se uvolnilo. Jako by mezi mnou a vodou nebyl rozdíl. Já jsem voda – voda jsem já.
Jsme jedním

Díky tomu jsem si uvědomila kdo ve skutečnosti jsem…
…laskavou myšlenkou.

S láskou a radostí
Kateřina Studnicová
Team Health & Leadership Coach

Marta Uhlířová poradna Mamavis

Marta Uhlířová

Marta Uhlířová: žena, která má čím inspirovat

S Martou jsme se poznaly přes LinkedIn.  Reagovala na naši zprávu o tom, že Společnost všeobecného lékařství zveřejnila článek, ve kterém praktičtí lékaři doporučují Priessnitzovy zábaly, či chcete-li obklady, jako součást léčby covid-19. Napsala o nás několik vět, které mě nesmírně potěšily. Nejvíc asi proto, že vnímá, co jsem vždy moc přála: že nabízíme něco, co není jen užitečné, ale má příběh, srdce. Dost slov, tady je její příspěvek:

Více o Martě Uhlířové – práce s hlasem
Vybavuji si to, jako by se to stalo dnes. V záři 2016 jsem se účastnila výcvikového kurzu pro 1. ročník SPGŠ Hellichova jako pomocný lektor. Program byl vytvořený a ověřený z dřívějších let. Měla jsem žáky
seznámit s jednotlivými úkoly, kterých se měli účastnit a zároveň jim pomáhat; ve chvílích, kdy si nevěděli rady.
Při jedné aktivitě jsem dostala na starost 45 žáků. Postavila jsem se před ně a během 2 minut jsem zjistila, že mě mají úplně „na háku“.
Snažila jsem si jejich pozornost přitáhnout zvyšováním hlasu, autoritu jsem si doslova vynucovala, ale marně. Cítila jsem se jak bezvýznamné nic a ty „děti“ mi to ukazovaly tím, že mě absolutně neposlouchaly.
S přibývajícím časem se to samozřejmě stupňovalo…
Uvědomila jsem si až do morku kostí, že udržet si pozornost, podat srozumitelně instrukce, mít silný a důrazný hlas, a ještě se při tom cítit uvolněně, byl pro mě problém. Odnesly to moje hlasivky a také mé
sebevědomí, jež se právě odstěhovalo až do Austrálie. Byl to pro mě tak silný zážitek, který už jsem prostě zažívat v budoucnu nechtěla!
Začala jsem hledat, jak mohu pracovat sama se sebou a zároveň s hlasem. Našla jsem jednu hlasovou kouzelnici, Peťu, a začala jsem k ní docházet na individuální hlasové hodiny.
První hodiny, z mého úhlu pohledu, neměly s hlasem nic společného. Začaly jsme totiž trénovat postoj těla. Ano, čtete dobře… Postoj těla… Postoj těla totiž velice úzce souvisí s hlasem. Když dokážete zaujmout
správný postoj těla, dokážete najít více klidu a stability pro svůj přednes. A nejen to, otevřete tak hrudník a dokážete se nadechnout až do břicha. Vydržíte tak mluvit mnohem déle na jeden nádech. Což zase ocení
vaše hlasivky. Ty totiž milují, když se dokážete nadechnout daleko od nich, tím jim totiž ulevíte.
Takhle bych mohla pokračovat dál a dál, ale vrátím se ke svému příběhu.
Už na atletice se mi trenér lehce „posmíval“ za to, že běhám jako Charlie Chaplin. Měla jsem plosky nohou vytočené až moc do stran. Přitom by měly být jako v kolejnicích. Tedy, když se koukáte zepředu, tak prsty,
kolena a kyčle by měli být v jedné přímce. Což jsem opravdu neměla. A nejen to, byla jsem moc prohnutá v bedrech, měla jsem tzv. kačírka, vyšpulený zadek. A tak jsem se ani nedivila, že mě ty bedra dost bolí.
Začala jsem tedy trénovat. Hodně usilovně a v MHD nejraději, páč ta fakt prověří! A byla jsem opravdu překvapena, co přišlo za změnu. Pánev se mi usadila. Ano, prostě pro to nemám jiný výraz. Takže
„nezdravé“ prohnutí v bedrech se narovnalo a bolest odezněla. Krásná práce na fyzické úrovni. A přišel i další bonus a to psychický. Poprvé, a tak silně a intenzivně jsem zažila to, že se o sebe dokážu opřít, ať se
děje cokoliv. A že v té době se toho dělo fakt hodně. Toto se totiž odehrálo tak půl roku poté, co jsem kvůli vyhoření odešla z pozice výpočtáře.
Pod vedením Peti jsem tak zažila blahodárné účinky práce s vlastním tělem a hlasem. A to mě opět dostalo na nohy a do mého středu; po vyhoření a při změně mého pracovního zaměření.
Přišel mi totiž nápad…UDĚLAT z toho KURZ. Nalézt svůj hlas nepotřebují jen zpěváci, herci, moderátoři, to se hodí každému „smrtelníkovi“. A jelikož jsem holka činu, tak jsem to začala realizovat a šla si za svým
kurzem.
A tak není divu, že můj vzdělávací projekt nese název Správným kurzem. Více se o něm dočtete zde https://www.spravnymkurzem.cz/
Proč ale vlastně tento projekt vznikl? Co je mou vizí?
Díky vlastním zkušenostem jsem si uvědomila, jak moc nás ovlivňuje to, v jakém stavu je naše tělo a psychika. A to má velký vliv na to, jak se v životě cítíme, jednáme a jak se chováme. Jsme spojené nádoby,
a toho lze využít – přes tělo na psychiku a přes psychiku na tělo. Jen vědět jak a zažít si, že to jde.
Takže by se dalo říci, že skrze prožitky na kurzech dávám lidem do rukou nástroje k tomu, aby si uměli pomoc v různých životních a pracovních situacích, aby se mohli na sebe a své tělo spolehnout. Aby objevili
nejen sílu svého hlasu, ale také propojili své fyzické a duševní možnosti, oprášili své sny a začali je uskutečňovat třeba jako já ten svůj.
Pravděpodobně někteří z vás netuší, co si pod pojmem práce s hlasem představit. V tom případě se juknětě buď na FB profil https://www.facebook.com/spravnymkurzem nebo na můj LI profil
https://www.linkedin.com/in/martiuhlirova/. Dávám sem příspěvky s teorií, ale i jednoduchá cvičení právě o hlase a o tom, co to ta práce s hlasem je.
A pokud byste si chtěli rovnou vyzkoušet 3 jednoduché kroky k vašemu hlasu, které vám přistanou přímo ve vaší emailové schránce, tak čtěte a registrujte se https://www.spravnymkurzem.cz/online-kurz/.
Díky vyhoření jsem našla své poslání a jsem za to velmi vděčná. A když vidím a slyším ty proměny v hlase, jde mi z toho až husina po těle. Je to totiž blízké setkání s duší daného člověka. A tak není divu, že se občas stane, že samotné aktéry jejich „nový“ hlas dojme.

Tato žena mě překvapila – co překvapila, doslova „dostala“ – nejen krásným příspěvkem, který mne dojal, ale i svým příběhem trnité cesty za vlastním posláním. Našla ho v práci s HLASEM. Objevila nečekané souvislosti mezi hlasem člověka a posílením jeho sebevědomí, i přes správné držení těla. Klobouk dolů, Marto!

Co myslíte, nestojí za zamyšlení kurz Marty absolvovat? Mně určitě ano! Těším se. A děkuji.

Martina

Bára Cirklová Inspirativní ženy pro Mamavis

Bára Cirklová

Vážení přátelé,

ráda bych vám představila Barboru Cirklovou, která si Mamavis našla sama. Jako naše zákaznice napsala o nás krásný článek na svém blogu. Navázali jsme přátelský vztah a její kreativní práci bychom rádi představili, neboť tato mladá dívka má vážně talent. Podívejte se na její krásný příběh a tvorbu.

Bára Cirklová

Mamavis inpirativní lidé

Na březen plánuji i malou výstavu v Písku, pokud to protikoronovirová opatření umožní.
Jsem vděčná, že mám tak úžasného muže, který mi pomáhá rozvíjet moje kreativní já a je mi vždy oporou. Mé dcery zrovna tak. Jestli máte děti, určitě sami víte, jak dokáží vzbudit inspiraci a nadšení, vlastně pro cokoli.
Blog byl (a stále je) pro mě způsobem, jak dělat něco kreativního, jak uspokojit svoji touhu po psaní. Stal se místem, kam jsem si ukládala osvědčené recepty, kam jsem psala své zkušenosti s dětmi, které by se pak mohli hodit i dalším lidem a mnoho dalšího. Pomáhal mi zaznamenat vzpomínky, protože má paměť není žádná sláva. Časem mi blog pomohl najít i zajímavé lidi a možnost navázat zajímavé spolupráce. Doufám, že bude https://baryblog.cz/ pro všechny lidi stejně přínosný, jako je pro moji maličkost. Pokud jste fanoušky sociálních sítí, snažím se přispívat i na ně, zkuste se podívat třeba na Instagram – https://www.instagram.com/baryblog.cz/ .
Podpora rodiny a přátel, nadšení čtenářů, to je všechno úžasný hnací motor, za který jsem a vždycky budu vděčná. Děkuji Bára:)

Priessnitz zábal od Mamavis používá úspěšný sportovec Ondřej Šikola

Ondřej Šikola – úspěšný sportovec, který používá náš zábal Mamavis

Ondřej Šikola 12 let. Mladý sportovec se od  8 let pravidelně účastní terénních motocyklových závodů v rámci Mistrovství České republiky.

Jeho úspěchy:

2016

1. místo Mistrovství ČR Crosscountry AČR dětí.

3. místo Mistrovství ČR Endurosprint AČR

2017 

2. místo mezinárodní Mistrovství ČR Crosscountry CAMS

2. místo Mistrovství ČR Crosscountry AČR

2. místo KTM ECC 2017

2018

1. místo Mistrovství ČR Endurosprint AČR

Při své nemoci používá Ondra osvědčený Priessnitzův zábal Mamavis, který vždy urychlí rekonvalescenci a návrat do závodní sezóny. Může se tak díky tomuto osvědčenému léčení naplno věnovat náročnému koníčku o několik dní dříve.

Ondrovi děkujeme za článek a přejeme mu pevné zdraví a mnoho sportovních úspěchů.

Tým Mamavis

Provozovna Mamavis

Zuzka Havelková – Kabelkový sen

Milí čtenáři,

ráda bych vás seznámila s mojí kamarádkou Zuzkou Havelkovou, kterou jsem potkala na workshopu v Praze. Zuzka je tvořivá a je mi podobná tím, že si jde za svým snem. V její ruční práci je odraz péče a lásky. Není to jen kabelka je to jedinečné dílo ženskosti a originality. Do kabelky od Zuzky se zamilujete.

Děkuji Zuzko za tvou tvorbu. Ráda si objednám u tebe další kabelku dle svých představ a to originální kabelku na notebook s několika kapsami navíc  Děkuji a těším se na tvé dílo.

Zuzka a její příběh:

Od mala jsem byla obklopená šikovnýma ženskýma rukama – moje babičky, tety a maminka pletly, šily, háčkovaly, malovaly, paličkovaly, vyšívaly, dokonce i tkaly. Sotva jsem udržela v dětských prstíkách háček a jehlice, učila mě babička plést a háčkovat, později jsem zkusila šít a těšilo mě to. Šila a pletla jsem na sebe a na děti, vyráběla jsem doplňky a šikovné pomocníky do domácnosti. Mezitím jsem vystudovala gymnázium a vysokou školu, vystřídala pár zaměstnání.

V době, kdy mi zbývalo jen několik let do důchodu, jsem měla zajímavou dobře placenou práci a na žádnou velkou změnu jsem už nepomýšlela. Přišla ale vlna propouštění a já jsem si začala hledat jinou práci a zároveň jsem přemýšlela, co budu dělat, když stálou práci nenajdu. Měla jsem spoustu nápadů, moje myšlenky se ale sbíhaly stále k šití. Začala jsem s kabelkami a chtěla jsem postupně přidat i jiné výrobky. Kabelky mě ale chytly, brzo jsem měla sešit pokreslený návrhy a první kabelky byly na světě. Dělala jsem chyby, hledala jsem správné materiály a komponenty, zkoušela jsem různé postupy a technologie. Párala jsem starší kabelky, abych zjistila, jak byly zpracované. Přestala jsem se dívat na lidi, můj pohled vždy sklouznul k jejich kabelkám, na které straně je nosí, jaké velikosti, ucha, barvy, zipy, vzory … Přes všechny počáteční nezdary jsem věděla, že to půjde, byla jsem si jistá, jako snad nikdy předtím. Zkoušela jsem různé střihy, kombinace materiálů, učila jsem se. Začalo se mi dařit, o moje kabelky byl zájem. Dodnes si pamatuji tu směs radosti a paniky, když přišla první objednávka. Někdo chce koupit moji kabelku! Ta zákaznice asi vůbec netuší, jak mě úžasně povzbudilo, když mi napsala, že tak krásně ušitou kabelku ještě neměla. Byla to velká motivace do další práce. Začala jsem spolupracovat s několika pražskými butiky. Datum, kdy se moje kabelky poprvé objevily ve výloze, jsem si zapsala jako moje další malé vítězství.

Můj kabelkový sen se stával skutečností a já jsem odložila hledání zaměstnání. Jak to občas v životě bývá, když o něco přestanete usilovat, zaměstnání si mě našlo samo  Přišla zajímavá nabídka na práci v úžasné firmě. Já jsem se ale už kabelek nemohla a nechtěla vzdát. Je to můj uskutečněný sen, moje hýčkané a milované dítě. V práci mi ale vyšli mi vstříc a já mám podmínky, kdy stíhám kabelky i zaměstnání. No vlastně, někdy všechno tak docela nestíhám, ale když děláte něco, co vás baví, máte podporu a pochopení doma i v práci, dá se to skloubit .

Cítím, že všechno je, jak má být. Svůj kabelkový osud jsem měla už dávno napsaný, jen čekal na ten správný čas .

https://www.fler.cz/shop/zuzzi-havelka
Přednáška v senior centrum Žátec zábaly dle Priessnitze od Mamavis

Stanislava Žitníková – Seniorcentrum Žatec

Bylo nám ctí poznat úžasnou ženu plnou energie a síly, kterou vyzařuje.  Avšak její příběh je o úplném opaku. Příběh bojovnice a silné ženy, kterou jsme měli tu čest osobně poznat na naší přednášce o Vincenzi Priessnitzovi a našich vylepšených zábalech dle Priessnitzovy metody v Seniorcentru v Žatci.

A nyní příběh ženy, matky a babičky Stanislavy Žitníkové:

Když jsem kdysi slyšela v jednom nejmenovaném pořadu paní, která vyprávěla o svých zdravotních problémech a pomalu se dostávala k jádru věci, najednou jsem měla pocit, že mluví o mně, že mám stejné problémy, že jsem stejně unavena, že se snažím ¨úplně stejně schovávat vše před rodinou, známými, kamarádkami. Že se stydím říci pravdu. Že nemohu, že přestávám zvládat denní činnosti v domácnosti, nechce se mi mezi lidi, nestačí mi 8hodinová pracovní doba, abych vše zvládla. Vymlouvám se kamarádkám, protože jsem stále unavená, unavená a stále unavená. Začala jsem přemýšlet jak budu dál fungovat, až to jednou přišlo. Chřipka, viróza, angína a já se po těchto nemocech nebyla schopna dát dohromady. Nastoupila obrovská únava, která mě připoutala k lůžku natolik, že jsem nevstala některé dny z postele, neměla sílu ani mluvit, otevřít oči byl nadlidský výkon. Přežívala jsem, bolelo mě tělo, klouby, nebyla jsem jako žena použitelná pro muže a ani pro domácnost, natož pro děti – byť byly dospělé. Nechtělo se mi žít, myslela jsem na to, abych umřela. Nic pro mě neexistovalo, číst jsem nemohla, dívat se na TV vůbec – ta vyčerpávala 2x tolik. Ležela a spala a trpěla bolestí. Během roku jsem sjezdila s mužem několik doktorů, nespočítaně vyšetření. Až paní doktorka z psychiatrie,  zvolila vyšetření na EB vir, který potvrdil CFS -Chronický únavový syndrom. Dostala jsem ČID, rozloučila jsem se se zaměstnáním a začala jsem po nějakém čase řešit zdravotní problémy alternativní cestou. Sjezdila jsem opět celou republiku a vyzkoušela co se dalo. Od produktů, bylinek různé metody a zhruba po 5 letech se stav trochu zlepšil. Za další rok jsem začala organizmus zatěžovat prací na 4hodinový úvazek, pak na 6hodinový, a to už jsem začala dobrovolně pracovat pro seniory. Později jsem se vrátila do zaměstnání úplně. Nedá se říct, že by se zdravotní problémy zcela vytratily, ale naučila jsem se s tím žít, naučila jsem se odpočívat, i když vím, že odpočívám málo. Ráda a dost pracuji. Přestože jsem v důchodu již šestým rokem, práce pro Seniorcentrum mě zaměstnává hodně.  Práce mě naplňuje a mám ráda lidi. Miluji svoji rodinu a nejvíc ze všeho vnoučátka. Kromě Seniorcentra  jsou v posledních letech náplní všedních dní. S pozitivním myšlením, úsměvem na tváři a dobrou náladou je život hezký…..

Rozhovor s paní Stanislavou Žitníkovou

„Kolem kultury se pohybuji celý svůj život,“ říká Stanislava Žitníková

V polovině ledna roku 2015 vznikla v Žatci nová organizace – Seniorcentrum Žatec. Založila ji Stanislava Žitníková, kterou místní znají jako pořadatelku celé řady akcí. V uplynulých letech za to byla také dvakrát oceněna Borešovou cenou. Povídaly jsme si spolu o Seniorcentru, o jeho cílech, plánech a akcích, které pořádala dříve i teprve uspořádat plánuje. Lehce jsme zabrousily i do komunální politiky, protože Stanislava Žitníková byla v uplynulém volebním období městskou zastupitelkou. Několik let je také členkou sociální komise a rovněž správní rady Nemocnice Žatec.

Kdy a jak jste se vlastně dostala k pořádání kulturních akcí?

V roce 1973 jsem nastoupila do Městské osvětové besedy, kde jsem dělala administrativu. Ta se po nějaké době přejmenovala na Kulturní a společenské středisko (KASS) a přestěhovali jsme se naproti divadlu. Přechodnou dobu, protože byly děti hodně nemocné, jsem chodila uklízet do školy, abych mohla být s nimi doma, když marodily. Potom jsem v roce 1992, když Jiří Kopřiva znovu rozjížděl Žatecké noviny v KASSu, tak mě oslovil, abych do nich nastoupila. V roce 1994 jsme jako příspěvková organizace přešli pod odbor školství a město si nás vzalo pod sebe. Už tenkrát jsem se podílela na pořádání různých kulturních akcí Miss Žatec, Miss Chmele, sháněla jsem sponzory, dělala jsem asistentku v tanečních, pomáhala jsem v divadle a později při pořádání MISS Zlatého moku.

Původně jste řadu let působila ve Svazu postižených civilizačními chorobami (dále SPCCH), jak jste se do něj dostala?

Do SPCCH jsem přišla díky nemoci. Tehdejším předsedou SPCCH panem Konečným jsem byla oslovena jestli bych pro ně nedělala účetnictví. Hromadou papírů a dokumentů, které mi byly předány jsem se musela tenkrát sama prokousávat. V té době byl ještě členem SPCCH Josef Hlávka, který pořádal různé zájezdy a organizoval kulturní akce. Napadlo ho, že bychom si taneční zábavy, na které SPCCH jezdilo, začali pořádat sami. Pomáhala jsem mu tedy s jejich organizací. Začalo se výlety, přednáškami a nakonec jsem pak pořádala i velké Dny SPCCH.

Co to byly Dny SPCCH?

Byly to velké akce, kdy program běžel od dopoledne až do večera. Uspořádali jsme osm ročníků. Každý z nich byl koncipovaný k nějakému tématu, podle něhož se i jmenoval. Sestavovala a zařizovala jsem celý program a potom jsem ho i moderovala. Příprava této akce mi trvala vždy přibližně půl roku. Samozřejmě ve finále jsem měla k ruce kolegyně, které pomáhaly potom při asistenci.

Některé akce jste ale sama vymyslela a založila.

Založila jsem třeba Žateckou šlápotu, její poslední ročník se konal předloni. Jednalo se o akci pro veřejnost, kdy jsme s historikem žateckého muzea Jiřím Matyášem procházeli některou z částí Žatce a on nám povídal o její historii. Se SPCCH jsme také pořádali červnové zájezdy, které měly velký ohlas stejně jako zábavy. Několik z nás chodilo také číst do knihovny dětem. Oblékly jsme se jako babičky do šátku, do zástěry a upekly buchty.

Poslední moji velkou akcí pod SPCCH byl projekt „S Plyšákem do Indonésie“ kdy naše aktivity šly formou humanitární pomoci až na ostrov Bali, přímo do školy na Lomboku.

Získala jste také dvakrát Borešovu cenu, kdy a za co přesně?

Poprvé v roce 2009 v kategorii jednotlivec to bylo za kulturní přínos městu. Podruhé jsem ji obdržela v roce 2011 za akci roku, kterou byl vyhlášen Koncert k Poctě sv. Mikuláše, který jsem uspořádala.

Vystupovala jste také v několika pořadech v televizi, v jakých?

Bylo to v ČT – Flóra Olomouc s Receptářem, vysílalo se to pak v pořadu Receptář na neděli. Byla jsem vybrána do soutěže, kde byly podmínkou cuketové recepty. Takže jsem vařila a dělala cuketové rolky přímo před kamerou. Měla jsem tenkrát velkou trému. Pak jsem také byla dvakrát v pořadu Áčko na TV Nova. Poprvé jsme v něm byli s manželem jako pěstouni, kdy jsme se starali o dítě zesnulé přítelkyně. Podruhé jsme se v pořadu objevili, když nás jako pár vybrali diváci, jako nejlepší zážitek z našeho případu o pěstounství a bezproblémového manželství.

Z jakého důvodu vlastně Seniorcentrum Žatec vzniklo?

Moje myšlenka osamostatnit se od Svazu postižených civilizačními chorobami vznikala přibližně dva roky, protože jsem věděla, že od roku 2014 vejde v platnost nový občanský zákoník. Proto mě napadlo vytvořit si svoji samostatnou organizaci. Jsem člověk, který má rád svobodu rozhodování. A celý tým tehdejšího výboru v době rozhodování souhlasil.

Jak jste vybrala název pro nově vzniklou organizaci?

Nejdříve jsem přemýšlela nad něčím, co se hodí k seniorům, třeba nad nějakou kytičkou nebo nějakým motivem. I s panem Antonim, ředitelem žateckého Domova pro seniory, jsme leccos konzultovali. Pak mě napadl název Seniorcentrum Žatec. Chtěla jsem, aby název byl jasný a nebyl příliš dlouhý jako byl např. Svaz postižených civilizačními chorobami. Kolegyně původně navrhovaly, aby se i v našem novém názvu objevilo slovo nemocný, nebo postižený, ale já jsem to nechtěla. Některé lidi by to mohlo třeba odrazovat. Mohli by si říct, že jsou jako senioři zdraví a tím pádem tato organizace není pro ně. Což vůbec není naším cílem. Smyslem je, aby se lidé scházeli, utvořili nějakou komunitu a neseděli stále jen doma a nesledovali seriály.

Kdy vzniklo Seniorcentrum?

Zapsáno bylo ke 13. lednu roku 2015. Předcházela mu roční anabáze, kdy jsem řešila spoustu byrokratických věcí, kdy úředníci bazírovali často na maličkostech a na jednotlivých slovech ve formulacích. Celý rozjezd Seniorcentra jsem financovala sama – právníka, notáře, zakládající listinu, výrobu přihlášek, průkazek, razítka apod. Dva měsíce jsem také platila ze svého i pronájem kanceláře. Byly ještě další poplatky, které jsem hradila, nebylo jiné východisko, pokladna byla na nule.

Co je cílem Seniorcentra Žatec?

Pokračovat v podobných aktivitách a akcích, jaké jsme kdysi pořádali v předešlé organizaci. Pokračovat v pořádání zájezdů nejenom celodenních, které jsou samozřejmě náročné a musí se plánovat delší dobu dopředu. Chceme pořádat i výlety do okolí. Ráda bych menší zájezdy pořádala pravidelně. Nebo když se někde naskytne příležitost zhlédnout nějakou pěknou výstavu, tak bych toho určitě ráda využila. Oblíbené jsou také zábavy, např. zástěrová nebo klobouková.

Naším cílem je nejen cestovat, poznávat a bavit se, ale hlavně vytvořit společenství aktivních seniorů, lidí, kteří aktivním trávením volného času rozšíří své obzory, získají nové informace a tím přispějeme ke zkvalitnění jejich stárnutí.

Kdo kromě Vás jako zakladatelky vede Seniorcentrum? Kolik máte nyní členů?

Statutárním orgánem je výbor, ten je desetičlenný, máme předsedkyni a úsekové důvěrnice, které jsou zároveň členkami výboru, z nichž každá má svoji oblast, v níž doručuje pozvánky na akce do schránek našim členům. Potom máme samozřejmě kontrolní a revizní komisi.

Komu všemu je Seniorcentrum Žatec určeno? Kdo se může stát jeho členem?

Určeno je zejména lidem ze Žatce a Žatecka, kteří jsou již v důchodu. Jak těm, kteří do něj teprve nedávno přišli, tak i starším seniorům. Členy máme nejen ze Žatce, ale i z vesnic třeba z Lipence, Liběšic, Tuchořic, Holedeče, Měcholup a z dalších okolních obcí. Jedna naše členka je dokonce z Loun, sama si nás vyhledala a přihlásila se k nám. Našimi členy jsou také klienti Domova s pečovatelskou službou. Naše taneční zábavy či přednášky jsou samozřejmě otevřené i veřejnosti a mladším ročníkům. Stejně tak se může našim členem stát třeba třicetiletý člověk, který je zdravotně hendikepovaný a je už v invalidním důchodu.

Děkujeme za příběh a také za možnost setkat se při našem přednášení. Příběh paní Stanislavy opravdu stojí za zamyšlenou… Motivujeme se, nabíráme z příběhu sílu. …více takových lidí 

Za Mamavis

Martina a Anička

Mamavis pořádá přednášku Prenatální bloky s Lenkou Kořenářovou

LENKA KOŘENÁŘOVÁ – Prenatální bloky

Na akci Spolku Mamavis dne 24. 3. 2018 v Kadani bude přednášet Lenka Kořenářová na téma „Odstraňování bloků z prenatálního období k porodu“.

O Lence Kořenářové

Co o sobě Lenka prozradila?

Osobní přístup, porozumění, soucit, laskavost a vcítění se do Vašeho problému jsou vždy nedílnou součástí mé terapie, která je založena na bezpodmínečné lásce. K úspěchu a naplnění dovedu každého, kdo mě požádá o pomoc, má odvahu a je odhodlaný svých cílů skutečně dosáhnout.

Odstraňování bloků z prenatálního období k porodu

Odstraňování bloků je jedna z terapií, kterou Lenka praktikuje a o které Vám bude přednášet na akci Spolku Mamavis.

Lenka se s klienty vrací do prvopočátku jejich prenatálního vývoje až po samotné zrození v tomto životě. Terapie je emočně náročnější.

Jak tato terapie funguje a co obnáší Vám Lenka Kořenářová poví během přednášky v Kulturním domě v Kadani.

Sledujte blogfacebook a instagram, kde budeme sdílet informace o akci.

Událost na facebooku ZDE.

Možnost zakoupení vstupenek ZDE.

Očkování a jeho vliv na zdraví dítěte pořáda Mamavis ve spolupráci s Ludmilou Elekovou

LUDMILA ELEKOVÁ – Očkování a jeho vliv na zdraví dítěte

MUDr. Ludmila Eleková, praktická lékařka pro dospělé, absolvovala roku 1990 Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy s vyznamenáním. Následně získala atestaci v oboru všeobecné lékařství pro dospělé.

Od roku 2007 jsem se věnovala pouze alternativní léčbě, především homeopatii. Důvodem pro mé rozhodnutí bylo zejména přesvědčení, že konvenční medicína pacienty neuzdravuje, jen jejich příznaky potlačuje a tak konzervuje jejich primární patologii, která se dále prohlubuje a zhoršuje.

Jejím velkým zájmem je také výživa. Lékaři se na fakultě nenaučí o výživě téměř nic, pokud se o ní sami nezajímají a dále se sami od sebe nevzdělávají. Nejsou tudíž kvalifikováni k tomu, aby se k výživě vyjadřovali. Paní doktorka Eleková studuje výživu přes 18 let a na vlastním těle si vyzkoušela, jaký může mít výživa vliv na lidské zdraví.

Od února 2011 otevírám novou praxi praktického lékaře, kde chci integrovat všechny své znalosti a dovednosti a nabídnout pacientům skutečnou léčbu, zaměřenou na příčinu jejich nemoci, ať je to strava, stres, toxiny, emoční problémy, traumata nebo cokoli jiného.

Více informací o MUDr. Ludmile Elekové si můžete přečíst na jejím webu.

Očkování a jeho vliv na zdraví dítěte

Očkování je poslední dobou horké téma. Z dobrých důvodů. Jedním z nich jsou rostoucí obavy rodičů z jeho bezpečnosti, prosakování znepokojivých informací na veřejnost, například o hliníku a jiných toxinech ve vakcínách. Je také veřejným tajemstvím, že se nežádoucí reakce nehlásí, jak by měly. Uznávají to i úřední autority v různých zemích. Proto jsou oficiálně udávaná čísla o jejich výskytu a z toho dovozovaná bezpečnost pochybná.

Přijďte diskutovat a poslechnout si přednášku paní MUDr. Ludmily Elekové dne 24. března 2018 do Kulturního domu Střelnice v Kadani.

Sledujte blogfacebook a instagram, kde budeme sdílet všechny informace o akci.

Událost na facebooku ZDE.

Možnost zakoupení vstupenek ZDE.

Priessnitzovy zábaly obklady MUDr. Josef Havlík

MUDr. Josef Havlík – přes 60 let dětským lékařem ve Švýcarsku a Česku

MUDr. Josef Havlík

*3. listopadu 1931 v Českých Budějovicích

Josef Havlík působí ve svém oboru jako dětský odborný lékař přes 60 let. Svou praxi obohatil zejména působením ve Švýcarsku pod vedením prof. Guido Fanconiho, jednoho z nejuznávanějších světových pediatrů své doby. Ve svém životě se také setkal s jedním z nejlepších dětských lékařů v České republice – prof. Josefem Švejcarem. Ten se stal po několika letech osobním přítelem a “druhým otcem” Josefa Havlíka. MUDr. Josef Havlík nyní pracuje ve své dětské lékařské ordinaci v Karlových Varech.

Pan doktor Havlík s námi spolupracuje a podporuje vylepšené zábaly Mamavis podle Vincenze Priessnitze. Podílel se také na našem reklamním videu. Nabízíme Vám několik fotek s panem Havlíkem z natáčení a doporučení pana doktora na naše zábaly Mamavis.