Kateřina Studnicová – Jak jsem se dostala k otužování…

Vlna otužování se začíná čím dál více rozšiřovat. Ti kdo se vystavují ledové vodě její výhody nesporně znají. Voda sama o sobě je živým organismem, který reaguje na naše myšlenky. Žehnáme-li vodě, její struktura je krásná a má schopnost léčit, pokud vodu necháváme bez povšimnutí, její struktura je neutrální a pokud bychom vodu považovali za nechutnou, ošklivou, tak její struktura bude vypadat nezdravě a nemůžeme pak pocítit její léčebné účinky. Tuto skutečnost zkoumal japonský doktor alternativní medicíny Masaru Emoto, který prokázal že voda je nosičem informací. O jeho fantastických objevech je dnes dostupná celá řada článků, běžně dostupných na internetu.

Proč se tedy lidé otužují a co jim to přináší?
Postupem času zjišťuji, že každý může být v jiné fázi a je to velmi závislé na úrovni vědomí každého jedince a jeho záměru. Jsou lidé, kteří si přejí pomocí otužování docílit rychlejší regenerace organismu po fyzickém výkonu-tréninku, někteří věří v lepší obranyschopnost, zlepšení krevního oběhu, a celé řadě ozdravných účinků pro naše zdraví. Obzvláště v zimě je pak pocítit, jak jsme zchoulostivělí na chlad.

To je většinou první fáze, kdy i já jsem chtěla objevit přínos otužování o kterých jsem se dočítala z různých zdrojů a posílit své tělo v zimním období. Byla jsem však stále zaměřená jen na tělo.
Postupně jsem však objevovala, že otužování přináší i duchovní rozměr. Je to cesta k lásce, jasnosti, celistvosti, jednotě.

A teprve tady začaly mé největší objevy.
Na své zahradě máme vybudované koupací jezírko, tak mi vlastně nic nebránilo v tom, abych si vytvořila návyk, že se v něm každý den namočím. Dobrým tipem, kterým se mi v té době dostalo bylo, abych s otužováním začala v létě a pak prostě pokračovala dál a jak bude postupně teplota klesat vlivem okolí teploty, tak si i tělo bude potupně zvykat na nižší teploty. Je to nejpřirozenější a nejmilosrdnější přístup, jaký jsem mohla zvolit.

Samotnou mne překvapilo, že byl listopad, voda měla kolem 10st. a mě to nezastavilo. A čím chladnější byla voda, tím více jsem se do ní těšila a cítila jsem už při osušování příjemnou euforii. Někdy jsem se opravdu rozesmála. Nevím přesně jaký to hormon se vylučuje, ale přinášel pocity radosti. Díky tomu jsem asi v celém procesu vydržela až dodnes. Dalším dobrým tipem bylo – najdi si parťáka. Ve dvou je snazší se udržet na cestě. Proto jsme s manželem tuto výzvu přijali společně.

Postupně jsem přidávala k otužování i různé zahřívací techniky dýchání před koupelí a zahřívací cviky po ní.
První pokusy s otužováním byly euforické a povzbuzující. Postupně ale se objevovaly dny, kdy se mi do ledu opravdu nechtělo a začala jsem pozorovat kolik výmluv si hlava vymyslela, abych ten den nemusela čelit extrémnímu chladu.

Při každém vstupu do ledové vody totiž ego říká tělu – to je nelidské. Jakoby každá buňka těla říkala – pomoc, tady já nemám být, tady já umřu! Ale co bylo zvláštní poznání, že tělo se bránilo, ale duše se radovala. Proto jsem začala pozorovat, jak se mě snaží ego ovlivňovat a nastavila si plán, že mu nebudu naslouchat a i přestože se bude bránit, odvážně tuto každodenní výzvu přijmu a ponořím se ať se venku či v hlavě děje, co se děje.

Po dvou letech otužování jsem si uvědomila, že někdy vodu posuzuji. Stačilo přijmout posuzovací myšlenku na to, že voda je studená a mě se do ní nechce a i když jsem nakonec do vody šla, tak mi opravdu přišla studená a i reakce těla byla taková, že se mi v ní moc nechtělo být. Tento poznatek jsem si přála vědomě posunout tak, abych vodu přestala hodnotit a posuzovat a přijala ji zkrátka takovou, jaká je – laskavou.

Vyrobila jsem na okraj jezírka dřevěnou destičku s nápisem „Miluji tě“, ozdobila ji srdíčky a mušličkami, aby mi každý den připomněla, kdo ve skutečnosti voda je. Že je laskavá, milující a je jen na mé volbě, zda ji takovou i budu chtít vidět.

Mělo to ohromný přínos v tom, že jsem dokázala přijmout strach a obavu ze smrti z chladu (což je vlastně to, před čím mě ego varovalo) a přesto tomuto varování nenaslouchat a vykročit strachu ze smrti vstříc. A spatřit tam to, co tam skutečně je – lásku a mír.

Po tomto záměru následovalo ponoření v tichosti noci za svitu hvězd a luny do tmavé vody v ledovém otvoru jezírka. Z úst mi vycházela bílá pára vzhůru k nebi. Dech se zklidnil. Přišel pocit naprosté důvěry a klidu. Byl pro mě velmi silný zážitek. To ticho bylo dokonalé. Neexistovalo nic jiného než přítomnost a čas jako by se zastavil. Chlad jsem přestala vnímat a celé tělo se uvolnilo. Jako by mezi mnou a vodou nebyl rozdíl. Já jsem voda – voda jsem já.
Jsme jedním

Díky tomu jsem si uvědomila kdo ve skutečnosti jsem…
…laskavou myšlenkou.

S láskou a radostí
Kateřina Studnicová
Team Health & Leadership Coach

Bára Cirklová

Vážení přátelé,

ráda bych vám představila Barboru Cirklovou, která si Mamavis našla sama. Jako naše zákaznice napsala o nás krásný článek na svém blogu. Navázali jsme přátelský vztah a její kreativní práci bychom rádi představili, neboť tato mladá dívka má vážně talent. Podívejte se na její krásný příběh a tvorbu.

Bára Cirklová

Mamavis inpirativní lidé

Na březen plánuji i malou výstavu v Písku, pokud to protikoronovirová opatření umožní.
Jsem vděčná, že mám tak úžasného muže, který mi pomáhá rozvíjet moje kreativní já a je mi vždy oporou. Mé dcery zrovna tak. Jestli máte děti, určitě sami víte, jak dokáží vzbudit inspiraci a nadšení, vlastně pro cokoli.
Blog byl (a stále je) pro mě způsobem, jak dělat něco kreativního, jak uspokojit svoji touhu po psaní. Stal se místem, kam jsem si ukládala osvědčené recepty, kam jsem psala své zkušenosti s dětmi, které by se pak mohli hodit i dalším lidem a mnoho dalšího. Pomáhal mi zaznamenat vzpomínky, protože má paměť není žádná sláva. Časem mi blog pomohl najít i zajímavé lidi a možnost navázat zajímavé spolupráce. Doufám, že bude https://baryblog.cz/ pro všechny lidi stejně přínosný, jako je pro moji maličkost. Pokud jste fanoušky sociálních sítí, snažím se přispívat i na ně, zkuste se podívat třeba na Instagram – https://www.instagram.com/baryblog.cz/ .
Podpora rodiny a přátel, nadšení čtenářů, to je všechno úžasný hnací motor, za který jsem a vždycky budu vděčná. Děkuji Bára:)

Ondřej Šikola – úspěšný sportovec, který používá náš zábal Mamavis

Ondřej Šikola 12 let. Mladý sportovec se od  8 let pravidelně účastní terénních motocyklových závodů v rámci Mistrovství České republiky.

Jeho úspěchy:

2016

1. místo Mistrovství ČR Crosscountry AČR dětí.

3. místo Mistrovství ČR Endurosprint AČR

2017 

2. místo mezinárodní Mistrovství ČR Crosscountry CAMS

2. místo Mistrovství ČR Crosscountry AČR

2. místo KTM ECC 2017

2018

1. místo Mistrovství ČR Endurosprint AČR

Při své nemoci používá Ondra osvědčený Priessnitzův zábal Mamavis, který vždy urychlí rekonvalescenci a návrat do závodní sezóny. Může se tak díky tomuto osvědčenému léčení naplno věnovat náročnému koníčku o několik dní dříve.

Ondrovi děkujeme za článek a přejeme mu pevné zdraví a mnoho sportovních úspěchů.

Tým Mamavis

Zuzka Havelková – Kabelkový sen

Milí čtenáři,

ráda bych vás seznámila s mojí kamarádkou Zuzkou Havelkovou, kterou jsem potkala na workshopu v Praze. Zuzka je tvořivá a je mi podobná tím, že si jde za svým snem. V její ruční práci je odraz péče a lásky. Není to jen kabelka je to jedinečné dílo ženskosti a originality. Do kabelky od Zuzky se zamilujete.

Děkuji Zuzko za tvou tvorbu. Ráda si objednám u tebe další kabelku dle svých představ a to originální kabelku na notebook s několika kapsami navíc  Děkuji a těším se na tvé dílo.

Zuzka a její příběh:

Od mala jsem byla obklopená šikovnýma ženskýma rukama – moje babičky, tety a maminka pletly, šily, háčkovaly, malovaly, paličkovaly, vyšívaly, dokonce i tkaly. Sotva jsem udržela v dětských prstíkách háček a jehlice, učila mě babička plést a háčkovat, později jsem zkusila šít a těšilo mě to. Šila a pletla jsem na sebe a na děti, vyráběla jsem doplňky a šikovné pomocníky do domácnosti. Mezitím jsem vystudovala gymnázium a vysokou školu, vystřídala pár zaměstnání.

V době, kdy mi zbývalo jen několik let do důchodu, jsem měla zajímavou dobře placenou práci a na žádnou velkou změnu jsem už nepomýšlela. Přišla ale vlna propouštění a já jsem si začala hledat jinou práci a zároveň jsem přemýšlela, co budu dělat, když stálou práci nenajdu. Měla jsem spoustu nápadů, moje myšlenky se ale sbíhaly stále k šití. Začala jsem s kabelkami a chtěla jsem postupně přidat i jiné výrobky. Kabelky mě ale chytly, brzo jsem měla sešit pokreslený návrhy a první kabelky byly na světě. Dělala jsem chyby, hledala jsem správné materiály a komponenty, zkoušela jsem různé postupy a technologie. Párala jsem starší kabelky, abych zjistila, jak byly zpracované. Přestala jsem se dívat na lidi, můj pohled vždy sklouznul k jejich kabelkám, na které straně je nosí, jaké velikosti, ucha, barvy, zipy, vzory … Přes všechny počáteční nezdary jsem věděla, že to půjde, byla jsem si jistá, jako snad nikdy předtím. Zkoušela jsem různé střihy, kombinace materiálů, učila jsem se. Začalo se mi dařit, o moje kabelky byl zájem. Dodnes si pamatuji tu směs radosti a paniky, když přišla první objednávka. Někdo chce koupit moji kabelku! Ta zákaznice asi vůbec netuší, jak mě úžasně povzbudilo, když mi napsala, že tak krásně ušitou kabelku ještě neměla. Byla to velká motivace do další práce. Začala jsem spolupracovat s několika pražskými butiky. Datum, kdy se moje kabelky poprvé objevily ve výloze, jsem si zapsala jako moje další malé vítězství.

Můj kabelkový sen se stával skutečností a já jsem odložila hledání zaměstnání. Jak to občas v životě bývá, když o něco přestanete usilovat, zaměstnání si mě našlo samo  Přišla zajímavá nabídka na práci v úžasné firmě. Já jsem se ale už kabelek nemohla a nechtěla vzdát. Je to můj uskutečněný sen, moje hýčkané a milované dítě. V práci mi ale vyšli mi vstříc a já mám podmínky, kdy stíhám kabelky i zaměstnání. No vlastně, někdy všechno tak docela nestíhám, ale když děláte něco, co vás baví, máte podporu a pochopení doma i v práci, dá se to skloubit .

Cítím, že všechno je, jak má být. Svůj kabelkový osud jsem měla už dávno napsaný, jen čekal na ten správný čas .

https://www.fler.cz/shop/zuzzi-havelka

Stanislava Žitníková – Seniorcentrum Žatec

Bylo nám ctí poznat úžasnou ženu plnou energie a síly, kterou vyzařuje.  Avšak její příběh je o úplném opaku. Příběh bojovnice a silné ženy, kterou jsme měli tu čest osobně poznat na naší přednášce o Vincenzi Priessnitzovi a našich vylepšených zábalech dle Priessnitzovy metody v Seniorcentru v Žatci.

A nyní příběh ženy, matky a babičky Stanislavy Žitníkové:

Když jsem kdysi slyšela v jednom nejmenovaném pořadu paní, která vyprávěla o svých zdravotních problémech a pomalu se dostávala k jádru věci, najednou jsem měla pocit, že mluví o mně, že mám stejné problémy, že jsem stejně unavena, že se snažím ¨úplně stejně schovávat vše před rodinou, známými, kamarádkami. Že se stydím říci pravdu. Že nemohu, že přestávám zvládat denní činnosti v domácnosti, nechce se mi mezi lidi, nestačí mi 8hodinová pracovní doba, abych vše zvládla. Vymlouvám se kamarádkám, protože jsem stále unavená, unavená a stále unavená. Začala jsem přemýšlet jak budu dál fungovat, až to jednou přišlo. Chřipka, viróza, angína a já se po těchto nemocech nebyla schopna dát dohromady. Nastoupila obrovská únava, která mě připoutala k lůžku natolik, že jsem nevstala některé dny z postele, neměla sílu ani mluvit, otevřít oči byl nadlidský výkon. Přežívala jsem, bolelo mě tělo, klouby, nebyla jsem jako žena použitelná pro muže a ani pro domácnost, natož pro děti – byť byly dospělé. Nechtělo se mi žít, myslela jsem na to, abych umřela. Nic pro mě neexistovalo, číst jsem nemohla, dívat se na TV vůbec – ta vyčerpávala 2x tolik. Ležela a spala a trpěla bolestí. Během roku jsem sjezdila s mužem několik doktorů, nespočítaně vyšetření. Až paní doktorka z psychiatrie,  zvolila vyšetření na EB vir, který potvrdil CFS -Chronický únavový syndrom. Dostala jsem ČID, rozloučila jsem se se zaměstnáním a začala jsem po nějakém čase řešit zdravotní problémy alternativní cestou. Sjezdila jsem opět celou republiku a vyzkoušela co se dalo. Od produktů, bylinek různé metody a zhruba po 5 letech se stav trochu zlepšil. Za další rok jsem začala organizmus zatěžovat prací na 4hodinový úvazek, pak na 6hodinový, a to už jsem začala dobrovolně pracovat pro seniory. Později jsem se vrátila do zaměstnání úplně. Nedá se říct, že by se zdravotní problémy zcela vytratily, ale naučila jsem se s tím žít, naučila jsem se odpočívat, i když vím, že odpočívám málo. Ráda a dost pracuji. Přestože jsem v důchodu již šestým rokem, práce pro Seniorcentrum mě zaměstnává hodně.  Práce mě naplňuje a mám ráda lidi. Miluji svoji rodinu a nejvíc ze všeho vnoučátka. Kromě Seniorcentra  jsou v posledních letech náplní všedních dní. S pozitivním myšlením, úsměvem na tváři a dobrou náladou je život hezký…..

Rozhovor s paní Stanislavou Žitníkovou

„Kolem kultury se pohybuji celý svůj život,“ říká Stanislava Žitníková

V polovině ledna roku 2015 vznikla v Žatci nová organizace – Seniorcentrum Žatec. Založila ji Stanislava Žitníková, kterou místní znají jako pořadatelku celé řady akcí. V uplynulých letech za to byla také dvakrát oceněna Borešovou cenou. Povídaly jsme si spolu o Seniorcentru, o jeho cílech, plánech a akcích, které pořádala dříve i teprve uspořádat plánuje. Lehce jsme zabrousily i do komunální politiky, protože Stanislava Žitníková byla v uplynulém volebním období městskou zastupitelkou. Několik let je také členkou sociální komise a rovněž správní rady Nemocnice Žatec.

Kdy a jak jste se vlastně dostala k pořádání kulturních akcí?

V roce 1973 jsem nastoupila do Městské osvětové besedy, kde jsem dělala administrativu. Ta se po nějaké době přejmenovala na Kulturní a společenské středisko (KASS) a přestěhovali jsme se naproti divadlu. Přechodnou dobu, protože byly děti hodně nemocné, jsem chodila uklízet do školy, abych mohla být s nimi doma, když marodily. Potom jsem v roce 1992, když Jiří Kopřiva znovu rozjížděl Žatecké noviny v KASSu, tak mě oslovil, abych do nich nastoupila. V roce 1994 jsme jako příspěvková organizace přešli pod odbor školství a město si nás vzalo pod sebe. Už tenkrát jsem se podílela na pořádání různých kulturních akcí Miss Žatec, Miss Chmele, sháněla jsem sponzory, dělala jsem asistentku v tanečních, pomáhala jsem v divadle a později při pořádání MISS Zlatého moku.

Původně jste řadu let působila ve Svazu postižených civilizačními chorobami (dále SPCCH), jak jste se do něj dostala?

Do SPCCH jsem přišla díky nemoci. Tehdejším předsedou SPCCH panem Konečným jsem byla oslovena jestli bych pro ně nedělala účetnictví. Hromadou papírů a dokumentů, které mi byly předány jsem se musela tenkrát sama prokousávat. V té době byl ještě členem SPCCH Josef Hlávka, který pořádal různé zájezdy a organizoval kulturní akce. Napadlo ho, že bychom si taneční zábavy, na které SPCCH jezdilo, začali pořádat sami. Pomáhala jsem mu tedy s jejich organizací. Začalo se výlety, přednáškami a nakonec jsem pak pořádala i velké Dny SPCCH.

Co to byly Dny SPCCH?

Byly to velké akce, kdy program běžel od dopoledne až do večera. Uspořádali jsme osm ročníků. Každý z nich byl koncipovaný k nějakému tématu, podle něhož se i jmenoval. Sestavovala a zařizovala jsem celý program a potom jsem ho i moderovala. Příprava této akce mi trvala vždy přibližně půl roku. Samozřejmě ve finále jsem měla k ruce kolegyně, které pomáhaly potom při asistenci.

Některé akce jste ale sama vymyslela a založila.

Založila jsem třeba Žateckou šlápotu, její poslední ročník se konal předloni. Jednalo se o akci pro veřejnost, kdy jsme s historikem žateckého muzea Jiřím Matyášem procházeli některou z částí Žatce a on nám povídal o její historii. Se SPCCH jsme také pořádali červnové zájezdy, které měly velký ohlas stejně jako zábavy. Několik z nás chodilo také číst do knihovny dětem. Oblékly jsme se jako babičky do šátku, do zástěry a upekly buchty.

Poslední moji velkou akcí pod SPCCH byl projekt „S Plyšákem do Indonésie“ kdy naše aktivity šly formou humanitární pomoci až na ostrov Bali, přímo do školy na Lomboku.

Získala jste také dvakrát Borešovu cenu, kdy a za co přesně?

Poprvé v roce 2009 v kategorii jednotlivec to bylo za kulturní přínos městu. Podruhé jsem ji obdržela v roce 2011 za akci roku, kterou byl vyhlášen Koncert k Poctě sv. Mikuláše, který jsem uspořádala.

Vystupovala jste také v několika pořadech v televizi, v jakých?

Bylo to v ČT – Flóra Olomouc s Receptářem, vysílalo se to pak v pořadu Receptář na neděli. Byla jsem vybrána do soutěže, kde byly podmínkou cuketové recepty. Takže jsem vařila a dělala cuketové rolky přímo před kamerou. Měla jsem tenkrát velkou trému. Pak jsem také byla dvakrát v pořadu Áčko na TV Nova. Poprvé jsme v něm byli s manželem jako pěstouni, kdy jsme se starali o dítě zesnulé přítelkyně. Podruhé jsme se v pořadu objevili, když nás jako pár vybrali diváci, jako nejlepší zážitek z našeho případu o pěstounství a bezproblémového manželství.

Z jakého důvodu vlastně Seniorcentrum Žatec vzniklo?

Moje myšlenka osamostatnit se od Svazu postižených civilizačními chorobami vznikala přibližně dva roky, protože jsem věděla, že od roku 2014 vejde v platnost nový občanský zákoník. Proto mě napadlo vytvořit si svoji samostatnou organizaci. Jsem člověk, který má rád svobodu rozhodování. A celý tým tehdejšího výboru v době rozhodování souhlasil.

Jak jste vybrala název pro nově vzniklou organizaci?

Nejdříve jsem přemýšlela nad něčím, co se hodí k seniorům, třeba nad nějakou kytičkou nebo nějakým motivem. I s panem Antonim, ředitelem žateckého Domova pro seniory, jsme leccos konzultovali. Pak mě napadl název Seniorcentrum Žatec. Chtěla jsem, aby název byl jasný a nebyl příliš dlouhý jako byl např. Svaz postižených civilizačními chorobami. Kolegyně původně navrhovaly, aby se i v našem novém názvu objevilo slovo nemocný, nebo postižený, ale já jsem to nechtěla. Některé lidi by to mohlo třeba odrazovat. Mohli by si říct, že jsou jako senioři zdraví a tím pádem tato organizace není pro ně. Což vůbec není naším cílem. Smyslem je, aby se lidé scházeli, utvořili nějakou komunitu a neseděli stále jen doma a nesledovali seriály.

Kdy vzniklo Seniorcentrum?

Zapsáno bylo ke 13. lednu roku 2015. Předcházela mu roční anabáze, kdy jsem řešila spoustu byrokratických věcí, kdy úředníci bazírovali často na maličkostech a na jednotlivých slovech ve formulacích. Celý rozjezd Seniorcentra jsem financovala sama – právníka, notáře, zakládající listinu, výrobu přihlášek, průkazek, razítka apod. Dva měsíce jsem také platila ze svého i pronájem kanceláře. Byly ještě další poplatky, které jsem hradila, nebylo jiné východisko, pokladna byla na nule.

Co je cílem Seniorcentra Žatec?

Pokračovat v podobných aktivitách a akcích, jaké jsme kdysi pořádali v předešlé organizaci. Pokračovat v pořádání zájezdů nejenom celodenních, které jsou samozřejmě náročné a musí se plánovat delší dobu dopředu. Chceme pořádat i výlety do okolí. Ráda bych menší zájezdy pořádala pravidelně. Nebo když se někde naskytne příležitost zhlédnout nějakou pěknou výstavu, tak bych toho určitě ráda využila. Oblíbené jsou také zábavy, např. zástěrová nebo klobouková.

Naším cílem je nejen cestovat, poznávat a bavit se, ale hlavně vytvořit společenství aktivních seniorů, lidí, kteří aktivním trávením volného času rozšíří své obzory, získají nové informace a tím přispějeme ke zkvalitnění jejich stárnutí.

Kdo kromě Vás jako zakladatelky vede Seniorcentrum? Kolik máte nyní členů?

Statutárním orgánem je výbor, ten je desetičlenný, máme předsedkyni a úsekové důvěrnice, které jsou zároveň členkami výboru, z nichž každá má svoji oblast, v níž doručuje pozvánky na akce do schránek našim členům. Potom máme samozřejmě kontrolní a revizní komisi.

Komu všemu je Seniorcentrum Žatec určeno? Kdo se může stát jeho členem?

Určeno je zejména lidem ze Žatce a Žatecka, kteří jsou již v důchodu. Jak těm, kteří do něj teprve nedávno přišli, tak i starším seniorům. Členy máme nejen ze Žatce, ale i z vesnic třeba z Lipence, Liběšic, Tuchořic, Holedeče, Měcholup a z dalších okolních obcí. Jedna naše členka je dokonce z Loun, sama si nás vyhledala a přihlásila se k nám. Našimi členy jsou také klienti Domova s pečovatelskou službou. Naše taneční zábavy či přednášky jsou samozřejmě otevřené i veřejnosti a mladším ročníkům. Stejně tak se může našim členem stát třeba třicetiletý člověk, který je zdravotně hendikepovaný a je už v invalidním důchodu.

Děkujeme za příběh a také za možnost setkat se při našem přednášení. Příběh paní Stanislavy opravdu stojí za zamyšlenou… Motivujeme se, nabíráme z příběhu sílu. …více takových lidí 

Za Mamavis

Martina a Anička

Seriál o bylinkách: III. díl – Kouzlo levandule

Levandule – kdo by neznal tuto krásnou a voňavou bylinku? Levandule lékařská (Lavandula officinalis) je krásná vonná léčivá rostlina s fialovými kvítky. Tato křovitá rostlina se vyskytuje zejména v oblastech Evropy se středomořským klimatem, ale vzhledem k oteplování planety se rozšířila i k nám.

Již ve středověku se používala levandule k praní, mytí různých povrchů a také k vlastní očistě. Tenkrát byla tato bylina označována jako „rostlina Matky Boží“. Podle Hildegardy z Bingemu se stala symbolem proti zlým démonům díky své silné vůni.

V současnosti jsou proslulá levandulová pole ve francouzské Provence. Je velmi oblíbená díky své vůni a také kráse. Používá se do různých pokrmů, ale hlavně v kosmetických přípravcích jako jsou mýdla, šampony, různé krémy atd. Bylinkářka Maruška Vám doporučuje se v dnešní uspěchané době trochu zastavit a navštívit lékárnu U Bílého jednorožce v Klatovech, nebo podobnou lékárnu U granátového jablka v areálu Hospitalu Kuks, kde si člověk uvědomí, jak a čím si lidé dřív pomáhali.

Lékárna U Bílého jednorožce

Levanduli si každý může pěstovat sám na své zahrádce. Pro léčebné účely se sbírá květ v červenci těsně před rozvitím květů za suchého počasí. Suší se ve stínu, nebo uměle při teplotě do 40 °C.

Květy levandule obsahují zejména silici s lynalylacetátem, lonalolem, borneolem, isoborneolem, cineolem, geraniolem, kafrem a dalšími terpeny. Dalšími látkami obsažených v květech jsou třísloviny, antokyany a hořčiny.

Jak lze levanduli využít?

Levandule se maceruje v lihu jako tinktura, v oleji, ale i v octu. Výborná je směs cukru nebo soli s květy levandule. Kvítky je krásně obohatí svou vůní, ale také na pohled vypadají skvěle.

Levandulová sůl

Květy levandule se plní různé polštářky k usínání, nebo se vyrábí čaj k desinfekci dutiny ústní a k uklidnění. Pohankové polštářky s levandulí můžete sehnat i do našich zábalů Mamavis, které Vás příjemně zahřejí a navíc uklidní levandulovou vůní.

Pohankové polštářky Mamavis

Rady a tipy bylinkářky Marušky:

Vnitřní užití:

Levandule má zklidňující účinky na centrální nervovou soustavu. Uvolňuje křeče hladkého svalstva trávicího traktu a upravuje střevní činnost při nadýmání a průjmech. Dále působí jako antibiotikum a povzbuzuje slinivku břišní k vyšší tvorbě enzymů.

Ve formě nálevu se užívá při nespavosti, podrážděnosti a bušení srdce, k uklidnění, nebo proti plynatosti.

Levandulový nálev: Zalijeme 1 lžičku květu levandule 200 ml vroucí vody a necháme 10 minut louhovat. Pijeme 2 sklenice denně mezi jídly.

Vnější užití:

Levandulová koupel uklidňuje nervy, pomáhá při revmatických bolestech, účinně působí na špatně se hojící rány a některé formy ekzémů.

Levandulová koupel: Pro koupel využijeme levandulovou nať. Spaříme asi 5 polévkových lžic 1 litrem vroucí  vody a necháme půl hodiny louhovat. Poté přecedíme do vodní lázně.

Při podvrtnutí kotníku a na doléčení zlomenin lze využít studené obklady namočené v nálevu, který jsme vytvořili pro levandulovou koupel. Pro tyto případy můžete využít zábaly Mamavis.

Při spáleninách od slunce lze využít jeden starý recept: „Do 250 g tvarohu vmíchejte 10 kapek levandulové silice a naneste na spálená místa. Nechte působit 20-25 minut a poté opláchněte 2 litry vody a 200 ml mléka s 10 kapkami levandulového oleje. Uklidňuje a regeneruje pokožku.

Pro krásu a jako peeling použijte sůl, nebo cukr krystal a smíchejte s květy levandule a 2 kapkami levandulového oleje. Vetřete do pokožky, čímž odstraníte starou pokožku. Poté opláchněte vodou a použijte denní krém.

Závěrem jeden recept, který se hodí i při pečení vánočního cukroví. Když nasypete květy levandule do lineckého těsta, budete mít speciální levandulové sušenky. Dobrou chuť! 

Jak využíváte levanduli Vy? Pochlubte se svými tipy do komentářů. 

Zdroje:

  • Bylinkářka Maruška
  • JANČA, Jiří a Josef Antonín ZENTRICH. Herbář léčivých rostlin. Ilustroval Magdalena MARTÍNKOVÁ. Praha: Eminent, 1995. ISBN 80-85876-14-0.
  • http://www.bylinkyprovsechny.cz/zpracovani/receptury/636-levandulovy-nalev-recept-postup-navod-na-vyrobu-ucinky-vyuziti

MUDr. Josef Havlík – přes 60 let dětským lékařem ve Švýcarsku a Česku

MUDr. Josef Havlík

*3. listopadu 1931 v Českých Budějovicích

Josef Havlík působí ve svém oboru jako dětský odborný lékař přes 60 let. Svou praxi obohatil zejména působením ve Švýcarsku pod vedením prof. Guido Fanconiho, jednoho z nejuznávanějších světových pediatrů své doby. Ve svém životě se také setkal s jedním z nejlepších dětských lékařů v České republice – prof. Josefem Švejcarem. Ten se stal po několika letech osobním přítelem a “druhým otcem” Josefa Havlíka. MUDr. Josef Havlík nyní pracuje ve své dětské lékařské ordinaci v Karlových Varech.

Pan doktor Havlík s námi spolupracuje a podporuje vylepšené zábaly Mamavis podle Vincenze Priessnitze. Podílel se také na našem reklamním videu. Nabízíme Vám několik fotek s panem Havlíkem z natáčení a doporučení pana doktora na naše zábaly Mamavis.

Laryngitida u dětí

Laryngitida v současnosti patří mezi nejčastější onemocnění u dětí. Jedná se o zánět horního úseku dýchacích cest – hrtanu. Zánět postihuje hlasivky a jejich okolí. Nejčastější příčinou laryngitidy je virová infekce. Mezi další faktory tohoto onemocnění však může patřit i oslabená imunita, alergie, teplotní změny, či zátěž hlasivek.

Laryngitida se nejčastěji vyskytuje v chladnějších měsících u dětí od 2 do 5 let. Děti jsou v tomto věku náchylnější, protože mají relativně úzké dýchací prostory pod hlasivkami. Při nástupu laryngitidy se tyto prostory zanítí, vznikne otok a zúží se hrtan. Výsledkem je vznik velkých dechových potíží. Starší děti a dospělí mají dýchací cesty prostornější, a tudíž je u nich toto onemocnění vzácnější.

Jak se laryngitida projevuje?

Existují různé formy laryngitidy. U dětí je však závažnější laryngitida subglotická. Během této nemoci dochází k otoku podslizniční tkáně pod hlasivkami. Onemocnění se typicky projevuje v nočních hodinách záchvatem štěkavého kašle, špatným dýcháním, či chraptivým hlasem. Dítě je navíc schvácené a vyděšené.

Při výrazném zúžení hrtanu se může projevit i nedostatečné okysličení tkání. Na rtech, prstech a uších se může objevit modrání pokožky, dítě se potí a srdíčko tluče jako o závod. Onemocnění může provázet i zvýšená teplota.

Laryngitida může vzniknout jak po předchozích známkách nachlazení, jako je rýma nebo zvýšená teplota, tak i náhle z plného zdraví.

Jak postupovat při záchvatu laryngitidy?

Rodiče malých dětí jsou ze záchvatu laryngitidy často velmi vyděšení, zvláště poprvé, kdy ještě nevědí, o co se jedná. Základem je postupovat tak, aby se snížil otok dýchacích cest a zlepšilo se i dýchání.

  • Nejdůležitější je zachovat klid a svoji nervozitu nepřenášet na dítě.
  • Dítě uklidněte (třeba mu vyprávějte pohádku, vezměte jej do náručí atd.), uložte jej do polosedu a nepodávejte mu horké nápoje, které otok sliznic spíše zhoršují.
  • Důležitý je studený vzduch – otevřete okna v místnosti dokořán, dítě oblékněte, případně ještě zabalte do deky a posaďte ho k otevřenému oknu, nebo vyneste ven.
  • Pokud venku není zima, nechte děti dýchat studený vzduch z mrazáku. Otok v krku můžete zmírnit také zmrzlinou.
  • Na krk pacientovi dejte Priessnitzův obklad – postup viz níže.

Využití zábalů Mamavis

MUDr. Jaroslav Novotný radí:

Při laryngitidě použijte studený (co nejchladnější) zábal na krk.

Aplikujte na 5-8 minut. Poté sundejte a opakujte po 1-2 hodinách. Opakujte cca 4-6x denně. Při záchvatu kašle opakujte i několikrát za hodinu (cca 4x).

Případně své dítě vystavte v zimních měsících dýchání co nejchladnějšího vzduchu (zabalte jej do peřiny s čepicí na hlavě a držte jej u otevřeného okna).

Aplikace Priessnitzova zábalu:

  1. Vnitřní odnímatelný díl (obklad) zábalového pásu vyjměte a namočte do studené vody (v případě laryngitidy co nejstudenější, ale tak, aby to dítě zvládlo).
  2. Vyždímaný obklad vložte zpět do zábalového pásu.
  3. Pásem obejměte postižené místo a upevněte suchým zipem. Zábal by měl dobře přilnout.

Priessnitzovy zábaly: Mamavis – zábal na krk pro děti

  • Podat můžete léky na snížení teploty.
  • Pokud se stav nelepší, teplota je vyšší než 39 °C, dítě má potíže při polykání, vytékají mu z úst sliny nebo má sníženou pohyblivost krku, je nezbytné akutní lékařské ošetření.
  • Nevozte dítě sami na pohotovost, zavolejte rychlou záchrannou službu na čísle 155.
  • Pokud dochází k laryngitidám opakovaně, lékař obvykle vybaví maminku rektálními čípky – kortikoidní čípek k zavedení do konečníku, který rychle sníží otok dýchacích cest.

Jak laryngitidě předcházet?

Přímá rada, jak laryngitidě předejít, neexistuje, protože je onemocnění způsobeno virovou infekcí. Lze však provést určité kroky, které sníží možnost vzniku laryngitidy.

  • Tak jako u každého virového onemocnění je důležité posílení imunity – choďte s dětmi často ven na čerstvý vzduch, společně se otužujte a přijímejte dostatečné množství vitaminů.
  • V chladných měsících nepřetápějte místnosti, kde dítě spí.
  • Zvlhčujte vzduch – pokud je v domácnosti sucho a přetopeno, jsou dýchací cesty drážděny a snižuje se jejich obranyschopnost.

Přejeme Vám i Vašim dětem pevné zdraví, a i kdyby Vás toto onemocnění zastihlo, doufáme, že Vám naše zábaly Mamavis pomohou s rychlejším uzdravením.

Zábaly Mamavis v provozu Karlovarské krajské nemocnici a.s.
Zábaly na laryngitidu doporučuje Vedoucí lékař Priessnitzových léčebných lázní a.s, MUDr. Jaroslav Novotný

Sebastian Kneipp – jeden z dalších propagátorů léčivých účinků vody

Život Sebastiana Kneippa:

Od tuberkulózy k vlastnímu uzdravení pomocí vody

Představujeme Vám proslulého bavorského přírodního léčitele a faráře, žijícího v letech 1821 – 1897, Sebastiana Kneippa.

Farář Kneipp sepsal své poznatky ve dvou knihách: „Léčení vodou“ a „Jak žíti“. I když by se mohlo zdát, že jeho rady dnes po více než 100 letech můžou být zastaralé, nemoderní, tak je tomu právě naopak. Doporučujeme přečíst alespoň úvod a předmluvu knihy Jak žíti.

Pocházel z chudé tkalcovské rodiny. V mládí zatoužil stát se knězem, a proto zanechal původního povolání tkalce. V Gröenbachu, pod křídly kaplana Merkleho, studoval latinu a později nastoupil na gymnázium. Během náročných studií však onemocněl závažnou formou tuberkulózy a přes veškerou léčbu mu odborníci předvídali brzký konec.

Po absolvování gymnázia pokračoval mladý Kneipp v Mnichově na filosofii. V té době se mu podařilo objevit knížku prvního německého léčitele vodou, Jiřího Hahna. Nesla název „O léčivé síle čerstvé vody“.

„Obracel jsem listy sem a tam. Četl jsem tam neuvěřitelné věci.“

Inspirován strohými řádky začal několikrát týdně provozovat koupání ve studené dunajské vodě. Později se také seznámil s metodami vodoléčby Vincenze Priessnitze z Gräfenbergu (dnes Lázně Jeseník). Zprvu se zdálo, že metoda nevykazuje úspěchy, ale ani neškodí. Avšak záhy se prokázalo, že postup choroby je zastaven. V kněžském semináři se Kneipp seznámil s přítelem, jehož zdravotní stav byl natolik závažný, že se mu lékař zdráhal vydat zdravotní vysvědčení, bez něhož by dotyčný nemohl být vysvěcen na kněze. Kneipp svého druha s knihou seznámil a od té doby zkoušeli přátelé léčbu vodou společně. Oběma se podařilo vyzdravět a dokončit studia.

Po vysvěcení na kněze se Kneipp rozhodl ve vodoléčbě pokračovat. Celkem třicet let zkoušel na sobě i ostatních nemocných účinky vodoléčby. Experimentoval, vylepšoval, přidával poznatky o otužování a účincích bylin. Veškerá svá tehdejší zjištění shrnul v knize „Léčení vodou“ (1887), jež vznikla díky četným naléháním jeho pacientů i přátel.

Z jakých principů Kneippova metoda vycházela?

Kneipp tvrdil, že lidské tělo, jakožto dokonalý boží výtvor, tvoří harmonicky uspořádaný celek. Domníval se, že nemoci vznikají rozrušením tohoto přírodního souladu (ať už vnitřním, nebo vnějším působením). Za prvopříčinu všech nemocí považoval porušení krevního oběhu či složení krve a mízy. Krev, která prostřednictvím tepen, žil i nejmenších kapilár roznáší výživu a kyslík do celého těla, může být ve svém obíhání stavěna. Tato přerušení způsobují jednak městnání krve a následně záněty, dále pak na jiných místech krve nedostatek. Usuzoval, že organismus je třeba posílit a nepravidelně obíhající krev přivést zpět do pravidelného oběhu. Stejně tak šťávy kazící krev musí z organismu ven.

Zázračné vlastnosti vody shrnul následovně:

Voda:
a) nemocné látky v krvi rozpouští;
b) rozpuštěné vyměsuje;
c) vyčištěnou krev přivádí do pravidelného oběhu;
c) a sesláblý organismus k nové činnosti posilňuje. 
Voda, voda, sníh

Vodu, jako prostředek k léčení, propagoval ve formě koupelí, obkladů, napařování, polévání, omývání, obalování (tzv. ovniků), bleskových střiků i požívání. Pokud nebylo výslovně uvedeno jinak, jednalo se vždy o vodu studenou (někdy obohacenou o čerstvý sníh). Po použití procedury se studenou vodou bylo pacientům doporučováno neotírat tělo do ručníku, nýbrž navléknout si suchou košili, svrchní oděv, a poté se nejméně patnáct minut pohybovat, aby došlo k rovnoměrnému zahřátí organismu. Koupel měla být co nejkratší.

Studené koupele a střiky radil Kneipp spíše neužívat na noc, protože by mohly oběh příliš rozproudit a narušit tak spánek. Rady ohledně obkladů, ovinků a omývání byly určeny především ležícím pacientům, například pro uvolnění nahromaděných plynů nebo při bolestech zad. Koupele dělil na částečné (např. koupel hlavy, očí), úplné, poloviční a sedací. Po zkušenosti s napařovací skříní shledal, že toto zařízení nedosahuje dlouhodobých léčivých účinků a zaměřil se na napařování jednotlivých částí těla (např. nohou, uší), které se prokázalo být mnohem účinnější.

Co se týče pití vody, zapovídal tehdejší módu přehnaného vpravování tekutin do těla. Říkal: „Pij, kdykoli žízníš, ale nepij nikdy mnoho.“ Nedoporučoval napájení při jídle nebo těsně po něm, neboť tím dochází k ředění žaludečních šťáv. V případě zácpy naopak radil požít každou půlhodinu malou lžičku studené či vlažné tekutiny.

Zásady zdravého životního stylu podle Kneippa

  • jíst prostá jídla, bez zbytečného koření a ochucovadel
  • neholdovat kvasným nápojům, neboť alkohol spíše škodí, než pomáhá
  • často a vydatně větrat
  • vyhýbat se úzkosti a strachu, které mohou započatou chorobu jen zhoršit
  • nenosit vysoké podpatky, jež ničí klenbu nohy a přispívají k úrazům
  • vystříhat se nošení šněrovaček – módnímu prostředku bránícímu přirozenému vývinu těla, vedoucímu k potratům, deformaci dítek a zakrslým játrům
  • oblékat se tak, aby krev mohla do všech částí těla volně proudit (nezahalovat krk škrtícími nákrčníky a šálami)
  • bránit se zchoulostivění (např. nošením rukavic bez ohledu na počasí)
  • otužovat se (chozením naboso v rose, sněhu, mokrém kamení, poléváním kolen…)

Otužovacím prostředkům věnoval v „Léčení vodou“ samostatnou kapitolu. Za nejpřirozenější prostředek otužovací považoval chození bez bot, naboso. Doporučoval, aby i městští lidé, takzvaně z lepších tříd, alespoň před uléháním či vstáváním na pár minut boty odložili. Taktéž radil matkám, jak otužovat děti od nejútlejšího mládí – například ponořením dítka po teplé koupeli na dvě až tři vteřiny do studené vody. Chodit ve sněhu radil pouze za předpokladu, že je zbytek těla zahřátý. A po chůzi na mokrém podkladu (rosa, sníh…) kladl na srdce nohy omýt, osušit a následně obléknout do suchého.

Dodnes jsou jeho metody uznávány a plně využívány v léčbě nemocných.

Zdroj: 

Osobnosti – http://www.kaduceus.cz/online/osobnosti/2/prukopnik-hydroterapie-sebastian-kneipp.aspx

Wikipedie – https://cs.wikipedia.org/wiki/Sebastian_Kneipp