Vážení čtenáři,
sdílíme s vámi naší podnikatelskou cestu a tak nelze opomenout i něco ze zákulisí focení našich zábalů v domácím rádoby fotoateliéru. Domluvit termín, sladit hlídání a spánek dětí je někdy nadlidský výkon. Ale podařilo se.
Naše příprava coby fotomodelek je téměř nulová. Předáme naše ratolesti a čas tak letí, že oholit si nohy, umýt si vlasy a připravit si oblečení na focení je 5 minutová záležitost. Avšak naše práce nás baví a těší a tak jdeme do všeho po hlavě a třeba i neučesané :-).
Věřte či ne, ale naše myšlenky přivádíme hned k životu. Jednáme okamžitě, jdeme nízkorozpočtovou cestou a tak jsme se místo profesionálního fotoateliéru rozhodly pro kuchyň naší známé fotografky Ily. Její neobyčejnou trpělivost měly možnost vyzkoušet naše děti již při prvním, ale zdaleka ne tak veselém focení, kde bublifuky nelítaly vzduchem jenom v podobě krásných bublin, nýbrž tekly i proudem po podlaze.
Po našem nájezdu k Ile domů, se rychle její kuchyň proměňuje v domácí fotoateliér. Žehlíme prostěradlo jakožto bílé pozadí fotek, věšíme jej pomocí tzv. žabiček před závěs do okna, odsouváme odpadkový koš, staví se světla, stojany,… no a po chvíli už jen modelky na scénu!
Zjišťujeme naší nepřipravenost a domlouváme se, co kdo bude vlastně fotit.
První před objektiv nastupuje odvážná Péťa v jejím oblíbeném rugbystickém modelu ala ramenní zábal. Poslední úpravy na modelce, schovat ramínko, vykukující kalhotky, tričko přes pásek… sýýýr… cvak. Smějeme se na plné kolo Pétiným průpovídkám a při tom se nám to v pozadí objektivu lehce radí, ruce sem, hlavu tam… po chvíli vznikají nejlepší spontánní fotky. Focení se nese v naprosto uvolněném duchu, všechny si to opravdu užíváme a hážeme alespoň pro tuto chvíli veškeré starosti za hlavu. Jsme jak malé holky, které se v tu chvíli opět starají jen samy o sebe. Jako druhá nastupuje Gituš v rukavicích evokující boxerky, opět chytračíme zpoza objektivu a chechtáme se. Už chybí jen boxovací pytel :-). Na mne zbyly bačkory, holky mi upravují moje (pro nedostatek času) nemyté vlasy, pevně věřím, že se můj pocit bezdomovce, který nemá na boty, nepromítne do produktové fotografie :-).
Myslím, že z pořízených fotek naše dobrá nálada a uvolněnost přímo tryská. A to je dobře, o to nám vedle fotek hlavně šlo. V plánu bylo si to hlavně také užít a to se naprosto povedlo. Vše jsme zakončily rychlým obědem v jedné z kadaňských restaurací a šupky dupky domů za dětmi :-).
Krásný to den ve společnosti krásných to žen
Autorky:
Martina a Gita