Martina Štefanková spojila sílu vody a prastarou recepturu Priessnitzova zábalu s moderními materiály a slušivým designem. Že to byl dobrý nápad, jí potvrdila její rychle rostoucí skupina zákazníků a stejně tak i výhra v letošním ročníku programu Nastartujte se. Pojďme se společně podívat, jak rozjíždí svůj byznys, který pomáhá dětem i dospělým.
Dobrý den Martino, představíte prosím vaši značku Mamavis?
Název značky Mamavis vznikl na základě krásného slova MÁMA. K uvědomění si tohoto silného slova mi pomohla má dcerka Natálka, která mne učinila nejdříve maminkou a později také podnikatelkou. Dalo by to na příběh, jak se „zlé“ může přeměnit v „dobré“. Příběh by mohl začít onemocněním mé dcerky, pokračovat doporučením naší obvodní lékařky udělat Natálce doma Priessnitzův zábal na hrudníček klasicky z mokré pleny, igelitu a ručníku. Následovala by zápletka: uvažte neposednému dítěti mokrou plenu, šustivý igelit a ručník, aby aspoň chvíli vydržely na tělíčku! Ani několik pokusů přes veškerou snahu nestačilo. Při další návštěvě v ordinaci, kdy se Natálka ještě pořád prala s nemocí, jsem si od paní doktorky poslechla naléhavé: „Zkuste to znovu, vážně to pomáhá!“ Už cestou z nemocnice mi začalo vrtat hlavou, jako DOBRÉ MATCE, jak na to. A tak vznikl nápad sloučit všechny tři vrstvy a zábal udělat komfortní k použití pro malé děti. Natálka je tedy příčinou a inspirací vzniku značky Mamavis a, jak se dnes říká, pro uživatelsky komfortní provedení Priessntizova zábalu. A to je dobrý konec tohoto příběhu.
Ráda bych se ještě u názvu Mamavis na chviličku zastavila. Vychází z toho nejniternějšího ve mně, na mé cestě od maminky k podnikatelce. Slovo Mamavis má širší význam jako složenina „Máma, která ví…“. Myslím, že slovo Máma, které je silné v každém jazyce, si zaslouží úctu a obdiv. Vždyť mateřské objetí je lékem na všechny bolesti světa. Maminka je pro mne i Matkou Země, máma, která ví, že příroda léčí, nabízí nám plnou náruč přírodních zdrojů, zaopatřuje nás půdou, vzduchem, zelení a vodou. Bez této Matky, která nás svým způsobem kojí do konce našeho života, bychom nepřežili jediný den. Je to Matka s velkým M, která je hodna naší lásky a uznání. Maminka, která trpělivě čeká na své děti, až ji obejmou a řeknou: “Maminko, děkuji Ti!“ To vše je obsaženo v našem zábalu. Mateřské objetí, láska a ztělesnění v léčivé metodě Vincenze Priessnitze, která je tu pro nás už přes 200 let.
Jak se rodil nápad na zábalové pásy?
Navážu na svoji odpověď na předchozí otázku. Když mne napadlo, že by se tři vrstvy Priessnitzova zábalu daly spojit do jedné, začala jsem hloubat, jak na to. Načrtla jsem si možný tvar zábalu na papír, a po všelijakém překreslování jsem začala být s výsledkem jakžtakž spokojená. A tak přišla chvíle poohlédnout se po šikovné švadleně, která by zábal podle mých představ ušila. Po fázi společného tvůrčího dolaďování vznikl první funkční zábal, vycházející z tradičního Priessnitzova zábalu. Na rozdíl od něj jsou však všechny tři vrstvy sloučené tak, že zábal tvoří jeden celek a připevňuje se na dětské tělíčko suchým zipem.
Následovalo testování na mých blízkých, které dopadlo dobře. Povzbudilo mě to, a vydala jsem se cestou vývoje zaměřeného na rozšíření šály zábalů jako zdravotní pomůcky na jednotlivé části těla – na krk, kolena, lýtka a lokty, bačkory, na karpály a zápěstí, až po čelenku na bolest hlavy. Vše s atesty pro děti mladší tří let.
Co byl hlavní spouštěč vašeho podnikání?
Když jsem pozorovala veskrze kladné reakce mých blízkých na své provedení Priessnitzova zábalu, napadlo mne, že by stejně mohl být užitečný i jiným lidem. Zpočátku jsem měla na mysli především děti. Vždyť na začátku všeho byla moje neposedná Natálka, můj úplně první „pokusný králíček“.
Své sehrála na mém rozhodnutí pustit se do podnikání také slova naší paní doktorky, že je to skvělý nápad, který by pomohl i dalším maminkám při onemocnění jejich dětí. A nejen jim. Zábaly jsou vhodné i pro dospělé. Komfortností jednoduchého použití přibližují a popularizují léčivou metodu Vincence Priessnitze i lidem, které by její „klasické“ domácí použití odrazovalo.
Sama to vnímám i tak, že každý z nás si přece zaslouží v době nemoci co nejkomfortnější péči, ve smyslu mateřského objetí, i když jsme v roli rodiče, babičky či dědy. Každý potřebuje obejmout, a když se necítí dobře, tím víc!
Měli jste v hlavě nějaký business plán?
V hlavě určitě. Ale zpočátku byl spíše „maminkovský“, mnohem více mi záleželo na tom, jak zábaly pomoci lidem, než na zisku. Podoba byznys plánu však s prvními krůčky na poli podnikání doznávala postupně změn. Hodně mi pomohl přímý kontakt s lidmi u svého stánku na jarmarcích, různých předváděcích akcích apod. Získala jsem spoustu zkušeností takříkajíc v první linii. Také mě v podnikání výrazně posunula dopředu pomoc, kterou jsem našla u lidí, kteří mají s podnikáním mnohaleté zkušenosti. Ač podnikatelé, byli ochotni mi radit a manažersky pomáhat zadarmo. S několika z nich se z nás stali skuteční parťáci a velcí přátelé. A to poradenská firma s mnohaletými zkušenostmi s rozvojovými projekty Ing. Milan Drábek.
Během posledních měsíců tak už dostává můj byznys plán podobu, na kterou jsou zvyklí investoři a banky. A co hlavně, mnohem víc než dříve si uvědomuji, že i pro mne je důležité mít pořádný business plán.
Původně jste měla podnikání jako vedlejší činnost. Jak dlouho trvalo, než vás začalo živit?
Dá se říci, že podnikání mám jako vedlejší činnost dodnes. Startovní fáze je finančně velmi náročná; a u tzv. inovačních startupů obvykle bývá ještě náročnější. Certifikace, ochrana duševního vlastnictví, změna užívání pronajaté provozovny, e-shop, marketingová komunikace – to vše je o výdajích v řádu stovek tisíc korun. Zvládat vše z vlastních omezených finančních zdrojů není vůbec jednoduché. O to více jsem vděčná lidem, kteří byli a jsou ochotni mi pomáhat a neposílat mi za své služby faktury. A navíc mi ještě poskytnout finanční podporu. Zatím si ještě stále nemohu dovolit jít naplno „na volnou nohu“, a tak kombinuji práci ve školství na částečný úvazek, která mě také těší, a postupné budování firmy. Věřím, že s rokem 2019 se vše zlomí, a přestanu sedět na dvou židlích. Jsem už rozhodnuta, jakou cestou se vydat. SVOU CESTOU, stejně jak zní slogan sekce časopisu AMSP ČR, ve které jsem měla možnost se prezentovat po vítězství v soutěží Nastartujte se s KB.
Jak vaše podnikání rostlo? Jelo všechno „jako po drátkách“, nebo jste se dostala i do nějaké slepé uličky?
Přiznám se, že na tak krátkou dobu bylo těch slepých uliček až až. Z podstaty jsem hodně důvěřivý člověk, navíc jsem zpočátku neměla žádné zkušenosti s podnikáním. A též můj maminkovský přístup narazil na realitu podnikatelského prostředí. Na začátku jsem vsadila na spolupráci s partnerem s mnohaletou praxí ze sociálního podnikání. Dokonce jsme spolu založili firmu pro budoucí společné podnikání. Tato volba se však ukázala jako jeden z největších omylů mého života, a prakticky dodnes zatěžuje mé podnikání doznívání našich sporů. Jak se ale říká, co tě nezabije, tě posílí. Tak to vše beru i jako dobrou zkušenost. Vím, že pro spolupráci je důležitější rozumět si jako lidé než sebelepší odborná úroveň. Dnes se mohu opřít o podporu lidí z našeho týmu, a stejně tak rodiny. Moc si vážím vzájemné důvěry, kterou spolu máme. Je pro mne takovým hnacím motorem. Na budování důvěry se usilovně snažím budovat i vztahy se zákazníky a obchodními partnery. Vím, že takto jdu správnou cestou, a jinou ani vlastně jít neumím, a ani nechci.
Když se ohlédnete, co bylo na začátku nejtěžší? A co vám na začátku nejvíc pomohlo?
Nejtěžším asi bylo skloubit mateřství s nároky podnikání. Jako samoživitelka jsem musela skloubit čas mezi Natálku, práci v zaměstnání a rozběh podnikání. Jak se můžete dozvědět z některých článků na našem blogu, tak má cesta nebyla vždy poseta květy, ale tvrdou zkušeností.
Na začátku mi určitě nejvíc pomáhala víra, že jdu po správné cestě. No, a včas jsem poznala lidi, kteří mi obrazně posvítili na cestu, když bylo třeba, a přidali se ke mně a moji cestu začali sdílet. Umožnili mi podívat se na moji cestu více z ptačí perspektivy, abych dohlédla o kus dál, začala jsem hlouběji chápat svůj podnikatelský záměr v širších a odbornějších souvislostech. Vytvořili jsme dělný tým.
Vzpomínám si, jak mi jednou kolega Milan Drábek položil na stůl výstižný graf s křivkou jako tobogán, zachycující obvyklý vývoj startupu. Od nápadu, přes jeho postupné zhmotňování a konfrontaci s trhem, až po úspěšnou komercializaci těch úspěšných. A tak i my stále ještě procházíme svým „údolím smrti“, a přitom s radostí pozorujeme, že už jen kousek před námi probleskuje světlo.
Nebáli jste se ani oslovit „velké hráče“ typu VZP. Jak se láká takový partner ke spolupráci?
Po kladné odezvě ťukání na dveří lékářům se nebojíte zvednout telefon a oslovit i VZP, s jejím Klubem pevného zdraví, a domluvit si první schůzku. Zábaly Mamavis a celý náš projekt se zaujal, a rozběhla se oboustranně prospěšná spolupráce. Znamená pro nás dobře zacílenou propagaci na poměrně hodně četnou komunitu členů Klubu pevného zdraví.
Váš tým se postupem času rozrostl. Jak se „perete“ s rolí tým leadera?
Snažím se roli leadera zvládat, jak jen umím. Moc si vážím toho, že fungujeme jako skutečný tým. Naše spolupráce nemá nějakou hierarchickou strukturu, naše vztahy jsou neformální a stojí i na osobním přátelství. Jak se mi daří v roli leadera, by měli posoudit kolegové z týmu. Vidíte, zeptám se. 🙂
Chystáte se transformovat projekt do firmy?
Ano, nedávno jsem založila Mamavis healing care s.r.o, na kterou se přesunou klíčové aktivity, a bude zároveň připravena pro vstup případného investora.
Česká republika začíná být Mamavis malá. Na které trhy si brousíte zuby?
V nejbližší době nás zajímá nejvíc Německo a Rakousko, kde je léčivá metoda Vincence Priessnitze více známa jako Knaipova metoda, a Velká Británie, kde se nám rýsuje zajímavý obchodní kontakt.
Víme také, že řada startupů se pořádně rozjela až tehdy, kdy se přestali soustřeďovat prioritně na tuzemský trh, a vyplatila se jim odvaha uplatnit se v zahraničí.
Máte nějaký tip, radu, či doporučení pro začínající podnikatele?
Trpělivost, trpělivost, trpělivost. …….. dělejte vše s rozmyslem, chyba se pak těžko napravuje, avšak napravit se dá v životě vše. A snažte se nebýt na všechno sami!
V souvislosti s volbou, zda se vydat cestou vlastního podnikání, bych také ráda mladým lidem připomněla svoji oblíbenou bajku francouzského spisovatele La Fontainea o vlku a psovi. Vlk přiběhne z lesa k domku. A dá se do řeči se psem: „Ty, na co máš před boudou misku?“ „No, tam mi můj pán každý den naplní dobrým jídlem.“ „A co ta bouda?“ No, tam se přece pokaždé schovám, když prší nebo sněží!“ „A poslouchej, od čeho máš tak odraný krk?“ „Přece od obojku.“ Když to vlk uslyšel, vrátil se za svobodou zpátky do lesa.😊
Děkujeme za rozhovor.