MAMAVIS: s paní Miroslavou Machaňovou jsme se setkaly prostřednictvím tradičních jarmarků, které sama pořádá v lázeňském domě Radium Palace v Jáchymově. Zúčastnily jsme se již dvakrát a vždy naše léčivé výrobky sklidily velký úspěch a pochvalu za dobrý a užitečný nápad.
Paní Mirka je usměvavá činorodá dáma vyzařující klid a pohodu stejně tak, jako její krásné výrobky určené pro ty nejmenší, k užitku či k dekoraci. Pokud tedy budete chtít potěšit sami sebe, nebo své blízké některým z jejich výrobků, neváhejte si přát skrze tento e-mail: mira.machanova@seznam.cz
Nechť vás následující řádky spolu s fotografiemi vybudí k vlastní tvorbě, nebo třeba „jen“ k výběru milého dárku. Ukázku vytvořených děl naleznete níže.
Děkujeme paní Mirce za poskytnuté informace a fotografie, zároveň přejeme mnoho štěstí a ať i nadále dělá radost všem, které její krásná originální dílka osloví a zaujmou.
∼ ♥ ∼
Jak jsem se dostala k šití?
Od mala jsem pozorovala mojí mamku, jak občas sama, jako samouk nám s bratrem šije bundy, šatičky nebo kalhoty, co prostě v obchodech kdysi nebylo. Také jsme chodili ke švadleně a já jsem vždycky obdivovala její precizní práci. Ale moje geny dosahují ještě dál, také moje babička (maminka mojí maminky) hodně šila a šije, tedy hlavně v ruce, co je potřeba. A teď to přijde :-), šicí gen máme všechny od mého praděda, tedy tatínka babičky – byl vyhlášený krejčí. Moc mě mrzí, že jsem ho nezažila, určitě bychom si rozuměli. Dostala jsem po něm jeho náprstek, vždycky, když si ho nasadím, cítím zvláštní pocit, jakoby se na mě díval a radil mi. Pak mi to najednou jde pěkně od ruky:-).
K patchworku jsem se dostala úplně náhodou, pořádám v lázních Jáchymov jarmarky a tam se setkávám s různými lidmi, kteří ručně tvoří, a tvoří různé krásné věci. Zaujala mě tenkrát Martina Góčová, její patchworkové výrobky, její styl šití a přátelská povaha. Po několika letech jsem jí oslovila, zda by mi neušila foto deku pro mojí mamku. Deka se skvěle povedla, a já jí oslovila, zda by mi nedala nějaký kurz šití. Že si třeba ušiji „pod dozorem“ tašku a tím to skončí. Začala jsem kosmetickou taštičkou a najednou to samo od sebe začalo pokračovat dál. Začala jsem se učit různé techniky a triky, a další výrobky, ale nejlepší na tom všem je, že jsme se s Marťou skamarádily, a myslím, že mezi námi vzniklo vzácné pouto nerozlučného přátelství. Patchwork se pro mě stal návykovým.
Z čeho mám radost při práci?
Mám velkou radost, když se mi povede ušít něco na poprvé, bez párání a dalších případných náročných úprav a oprav. Když mi to nejde, nemůžu z toho ani spát, a neusnu, dokud to prostě nevymyslím. Umíte si představit, kolik mám za sebou bezesných nocí :-)?
Šití mě prostě baví, protože se „nic změní v něco“, co se dá nosit, používat, hrát si s tím nebo jenom tak, udělat někomu radost. Je to příjemný relax na unavenou hlavu. A velkou radost mi udělaly i konkrétní zakázky známých, kolegyň z práce nebo i návštěvníků našich výstav.
A co mě nejvíce štve?
Mám poslední dobou hodně málo času, který patchwork prostě vyžaduje.
Co mám za sebou a co před sebou?
S Marťou jsme měly krásné výstavy v Ostrově a v Jirkově. A sama jsem měla menší výstavy třeba v Hroznětíně nebo ve Skanzenu. Z časových důvodů moc nejezdím po trzích, ale prodávám svoje zboží občas v lázních Jáchymov, ať už samostatně nebo na jarmarku. Nyní připravuji shodou okolností 3 zakázky – patchworkové deky k narozeninám. To mě moc baví.
Fotodeka pro moji maminku
Moje motto:
Stále se něco učit, umět pomáhat a všechno s pokorou.
Ukázka mé tvorby:
