Naše síla

Naše síla je v nás

Vážení čtenáři,

ráda bych se podělila o zdroj naší síly. Naše síla pramení z přátelství, z důvěry a z našeho snu, který realizujeme. Mamavis je připraven zvládnout jakoukoliv cestu, kterou nám život připravil. Cesta, kterou jsem se vydala nebyla posetá pouze květy, byla poseta zkušenostmi, řadou omylů, učením se novým věcem, a pevnou vůli tj. vírou.

Naše síla pramení z nás jako celku

Naše důvěra a víra v naší cestu je stále zkoušena. A my děkujeme, neboť sílíme, jsme více a více zakořeněni, rosteme do výšky a naše větve sahají vzhůru i k zemi, kde tvoří ochranu. Jsme jako strom, který nelze obejmout jedním člověkem, strom, který nelze vyrvat s kořeny. Vidíme naší cestu z výšky, která je široká a nádherná.

Sílu a víru má každý z nás v sobě. Někdo více, někdo méně, ale vždy na ní může pracovat. Pokud se rozhodnete a věříte i přes své vlastní pochybnosti a pochybnosti svého okolí, pak jste vyhráli. Vyhráli  jste být silnějším člověkem ve všech činnostech svého života. Věřte si! Buďte silní! Nepochybujte, i když  jste právě na dně. Dno je učitelkou, dno je zdrojem síly a růstu.  Vítejte ho, neboť z Vás vytvoří nového člověka. Člověka, který ví, že je vše v naprostém pořádku a vše je dokonalé, i když se to na první pohled nezdá. Ví, že vždy je o něj postaráno, neboť život je lekce a růst. Ví, že život je dar, život je zkušenost, život je kouzlo, život jste Vy. Až získáte tuto víru sami v sebe, již Vás nic nedokáže porazit, zničit, vyděsit. Znát své dno, ale zároveň vidět světlo je mostem ke zralosti a dospělosti.

Vítejte nepřítele, neboť nepřítel je Váš největší učitel a Zdroj poznání.

Stav spokojenosti vystihuji:
Obdivuji se, neboť jsem to dokázala. Miluji se, neboť v sobě vidím krásu jemné síly a pevné vůle.  Jsem se sebou spokojená, neboť jdu cestou, které věřím, kterou vítám a kterou tvořím svým příběhem.

Síla mě živí, dává růst a tvar, vychovává mě, vede k dospělosti, chrání mě. Koná, ale nevytváří závislost, dospívám. Tomu říkám tajemná moc.

Někde pod nebem je kořen světa, který zakořenil v Matce Zemi pod názvem Mamavis, Máma která ví… Co bylo správně zaseto, vzklíčí a nebude nikdy opuštěno, co bylo dobře zakořeněno, nebude nikdy vytrženo.

Tato síla je opravdová, důvěřuj životu, důvěřuj přírodě, pěstuj tuto sílu v dětech, pěstuj tuto sílu sám v sobě. Vrať se k Mamince Zemi, k vodě, k zeleni, vrať se ke svému Zdroji.

Naše cesta je široká, ale lidé dávají přednost postranním stezkám. Vrať se zpět na cestu k sobě, neboť vše je uvnitř každého z nás.

Pojďme, Věřme, Buďme silní…

Miminka a zábaly

Nic není náhoda

Milé Maminky,

ráda bych Vám touto cestou sdělila svůj příběh, abych Vás podpořila, dodala sílu, ale zároveň i klid, neboť vše, co se děje kolem nás, je v dokonalém pořádku a má své opodstatnění. Nic není náhoda a každá situace, kterou procházíme, je zkušenost k uvědomění si, že náhoda neexistuje.

Vaše miminko si Vás vybralo a plně si uvědomuje svůj příchod na tento svět, i když si zvolilo cestu brzkého “předčasného“ narození. Věřte, že vše je v dokonalém pořádku.

Jmenuji se Martina a můj příběh začal ztrátou tj. samovolným potratem děťátka v 6. měsíci a následně ve 2. měsíci. To vše v jednom roce 2012. V roce 2013 k nám přišla má dcera Natálka, která se narodila o dva měsíce dříve, než byl stanovený termín. Před narozením Natálky jsem byla „udržována“ v Ostrovské nemocnici na Gyneprilu. Již samotné dvouměsíční ležení na lůžku nyní chápu jako zdroj zkušenosti, neboť jsem poznala úžasné lidi a mohu říci i kamarádky. Pozitivní přístup sester a gynekologů mi přinesl spoustu poznatků a informací.

Příchod Natálky na tento svět byl nečekaný jak pro primáře a porodníky, tak i pro mě, neboť jsem měla být následující den propuštěna po dvou měsících domů. Natálka se narodila 6.10. ve 13.07 hodin v Ostrově. Kontrakce či celkový porod trval hodinu či dvě, a tím pádem nás nestihli převést na oddělení Mostecké nemocnice pro předčasně narozené děti. Rychlý porod změnil trasu z mostecké nemocnice na karlovarskou nemocnici. Natálka byla převezena záchrannou službou na jednotku intenzivní péče v Karlových Varech. Následující den jsem jela za svou dcerkou.

Zvonek karlovarské nemocnice JIP. Po druhém zazvonění nám otevřela zatím neznámá sestřička,
která mě zavedla k Natálce s otázkou, zda jsem se za svobodna jmenovala Martina Štefanková. Sdělila jsem, že ano. Další otázka „Máte tatínka Vladimíra Štefanka?“ Ano. Odpověď sestřičky: „Tak to budu Vaše teta.“
Údiv a nadšení se nedají popsat…

Naše Natálka nám našla ztracenou rodinu mého tatínka, kterou jsme marně hledali. I sám její příchod dne 6. 10.  je totožný s datem narození mého tatínka Vladimíra a to dne 6. 10., který vyrůstal od miminka v dětském domově a sourozence v té době rozdělili do různých dětských domovů.

Nic není náhoda a příchod Vašich dětí je dnem nejkrásnějším, děťátko si samo vybere svůj den s velkým D. Den, který Vám změní život i vašemu okolí. Nyní náš děda, pravidelně navštěvuje svého bratra s tetou a oni nás. Dokonce mají společné zájmy a tou jsou různé vynálezy. Vylepšují mi zábaly a šicí dílnu o nové technologie. Již vím, po kom to mám 

Tímto děkuji všem sestrám, gynekologům, primářům, všem porodním zařízením a jednotkám intenzivní péče pro předčasně narozené děti, za jejich povzbudivá slova, za jejich péči nám, maminkám a především našim dětem, kterým pomáhají adaptovat se po brzkém příchodu na tento krásný svět.

Děkuji své dceři Natálce za tento den. Děkuji za možnost poznání mateřské lásky. Láska Matky je nekonečná a nepopsatelná. Děti nám přináší do života stále nové podněty k tvoření a rozvoji nás samotných. Děkuji za inspiraci a možnost tvořit.

Touto cestou bych Vám ráda předala informaci ohledně naší tvorby a mé cesty MAMAVIS – Máma, která ví… 

S vděkem a sílou
Martina a Natálka

Výjezd do Pobořan

Výjezd do Podbořan

Věřte či nevěřte, ale Mikuláš, Vánoce, Silvestr bez sněhu a výjezd do Podbořan dne 4.1. začal škrábáním auta, startem po zasněžené silnici s náledím. Naše myšlenky na teplý domov s čajem v ruce vyplouvaly na povrch, ale naše touha po nových zážitcích a setkáních byla silnější. Náš tým Mamavis vyjíždí za každého počasí s dobrou náladou za dobrodružstvím s očekáváním co nového nás čeká a koho ten den třeba potkáme…..???
Neobvyklý den začal na parkovišti  kadaňské nemocnice, kde nebyl prostor na zaparkování a tudíž jsme se rozdělily. Moje kolegyně vyběhla předat propagační materiály a odprezentovat naše výrobky k paní doktorce a já jako zkušená řidička s blikajícím trojúhelníkem, zapnutými světly, puštěnou hudbou a nastartovaným motorem, jsem zůstala čekat ve voze. Po jejím návratu chci nastartovat, vypínám, zapínám a nic. Oslovujeme pána v nákladním voze s prosbou o pomoc, že nám nejde nastartovat motor. „Holky máte vybitou baterii.“ Aha, ale co teď máme dělat? Při této otázce přijíždí Městská policie, která nás oslovuje: „ Chcete pomoci?“ Vysvětlujeme naší situaci, načež policie volá svým kolegům s dotazem na nabíjecí kabely, bohužel, ale ani oni je při sobě nemají a tak dotyčný policista volá do místního servisu. Odtud přijíždí po cca 20 minutách milý pán v montérkách. Natahuje kabely, po chvíli odpojuje a my můžeme, zmrzlé na kost, vyrazit. Ten den opravdu hodně mrzlo.
Nicméně hurá Podbořany. Samozřejmě nám bylo doporučeno „Vypínejte světla a  motor, když stojíte!“ Děkujeme. Navštěvujeme podbořanské lékárny, lékaře, nezapomínáme ani na Kryry, neboť  pro nás není žádná vesnice malá a i tamní obyvatelé mají pro nás svůj význam.
Vracíme se domů. Cesta náročná, prvotní sníh nás trochu zaskočil a brzdění po náledí nemám ještě tolik v rukou, i přesto se cesta odvíjí v dobrém duchu, doprovází nás humor, dobrá nálada, pozitivní myšlenky a nepříjemné situace převracíme v situace humorné, vzájemně se povzbuzujeme.
Hurá, již se blížíme k domovu. Aaaa do prkýnka…staví nás červená plácačka Městské policie a ukazuje na místo, kde máme zastavit. Odbočíme tedy k nim a brzdíme, ale auto si to šine jak po másle. A do….. .
Tupý náraz… Narazily jsme do policejního auta! Nevíme zda se smát či brečet. Je to jak známá scéna z filmu Pupendo, kde Pavel Liška nabere policistu, který ho staví a ještě k tomu pustí stěrače. My tedy naštěstí nabraly jen auto a stěrače jsme měly vypnuté, ale jinak to bylo dost podobné :-). Bohužel to ale nebyl film nýbrž realita.
Vystupujeme, ačkoliv se nám vůbec nechce. Venku na nás čeká dvojice, očividně ještě v šoku, policista a policistka. Na vyzvání předkládám své doklady, které potvrzují, že jsem byla dobrá řidička od roku 2000.

Vždyť jsem brzdila, proč to nebrzdilo? Vážně jsem brzdila. Vždyť vašemu  autu se nic nestalo, nic tam nemáte, koukejte na moje, mám tam díru od vaší koule. Povídám asi v transu … 
Policejnímu autu se naštěstí opravdu nic nestalo.
A proč jste nás vůbec stavěli? „Protože jste nesvítily. „Nesvítily jsme, neboť se nám ráno vybila baterka a vaši kolegové z rána nám doporučili vypnout světla. Mám automat na zapínání a vypínání světel a doporučili nám, ať to vypneme. Bohužel jsem to vzala doslova a vypnula světla po celou dobu.
Tak to jste vy, co jste ráno sháněly ty kabely? To jsme my, komu ráno oni policisté volali a my je neměly. Smějeme se… ,,No já jim jdu právě volat, potřebuji se na něco informovat.“ Po chvíli i tito policisté přijíždějí na místo nehody. Asi nevěří svým očím, když nás znovu spatřují :-). Věřte, nevěřte, ale byl to den kouzelný, Městská policie to brala také s humorem, poučili nás jak brzdit na náledí, měli pochopení, uklidnili nás a pomohli vyplnit tiskopis pro havarijní pojistku.

Na stanici Městské policie, nás příjemná policistka pří doprovodu pro zapomenuté věci v autě překvapila tím, že se zabývá výkladem karet. Obeznámila nás o vlivu Uranu na planetu Zemi do  10.února, který má vliv na nehody. Chtěla jsem o účinku planet vědět více a tak jsme si předaly osobní kontakt na rozbor pro naše cesty. Vše dobré bylo dovršeno, když přišla řeč na to, že pan policista sbírá propisky, proběhla výměna, takže máme doma každá propisku se znakem Městské Policie, jako památku na nevšední den, kterou máme jako symbol vděku, překonání strachu, uvědomění si, že vše má svůj smysl a že jsme zase o zkušenost bohatší.
Na závěr musíme poděkovat těmto dvěma policistům, kteří se k nám zachovali vzhledem k situaci nadmíru lidsky a dostáli tak jejich policejnímu heslu POMÁHAT A CHRÁNIT. Tímto jim ještě jednou mnohokrát děkujeme a přejeme dny bez nehod a nepozorných řidičů. Z celé situace si odnáším poučení a také si uvědomuji, že mi toto setkání pomohlo odstranit strach z neznámého, v tomto případě z toho, že i mezi policisty jsou i lidé s nevšedním  smyslem pro humor, lidským a přátelským jednáním:-).
Huráááá domůůůů a prosím, teplý čaj

mamavis nápad

Jak jsem patentovala svůj nápad na mateřské dovolené

Vážení čtenáři,

přemýšlela jsem, zda své prvotní náčrty a prvotní email pro advokátní a patentovou kancelář dohledat a sdílet. Nakonec jsem sama byla zvědavá, jak to vlastně všechno vzniklo.

Poslaný email i s náčrty jsem našla v takovém hrůzostrašném stavu, že jsem se sama zhrozila. Měla pocit studu a šoku, jak jsem to mohla vůbec poslat 

Odběhnout si od dítěte a doslova načmááárat svoji inspiraci na kousek papíru, vyfotit mobilem a obratem poslat advokátní patentové kanceláři.

Bohu dík, udělala jsem to 

Můj první e-mail advokátní a patentové kanceláři:

Dobrý den, dle tel. rozhovoru posílám informace o zábalovém víceúčelovém pásu dle Priessnitze.  Prvotní domácky nakreslené obrázky zasílám v příloze.

Zábalový víceúčelový pás

3 vrstvy:

1. vrstva – dekovina, ovčí rouno, silnější froté ručník (na suchý zip)

2. vrstva – nepropustná vrstva, prodyšná

3. vrstva – síťovina pro vložení bylinek, případně cibule, jablka,  zdravotně zahřívacích pomůcek  na prdíky dítěte atd.

3. vrstva – odnímatelný tenký ručník (na suchý zip)

Zachycení pásu přes ramena na suchý zip

Velikosti 1-7

Obvod přes hrudník – suchý zip

1. novorozenec

obvod přes hrudník 30-42, výška 10 cm

2. batole

obvod přes hrudník 43-52, výška 15cm

obvod přes hrudník 53-62, výška 20 cm

3. dospělý

obvod přes hrudník 62-80, výška 30 cm

Předem děkuji za pomoc při realizaci nového výrobku. Možnost poslání vzoru během 14 dnů.

Děkuji.

S pozdravem

Martina Štefanková

A jak to celé dopadlo?
Mám již 5 užitné vzory tj. víceúčelový zábalový pás, zábalový prostředek, šátek pro kojící matky, multifunkční krycí prostředek, nákrčník s tunelem. Dále jsem podala Mezinárodní evropskou přihlášku pro Německo, Slovensko a Rakousko.
PS: Nebojte se své inspirace, svých nápadů, i když jsou šílené…., i když vám nikdo nevěří. Jděte do toho!!!
Nakonec mne patentová kancelář požádala o nové náčrty tj. ať použiji alespoň pravítko  viz obrázky níže.
Samozřejmě, že jsem také musela upravit texty, avšak navázaná spolupráce byla, a to je důležité.

Báseň stařenky

Báseň stařenky

Dostala jsem se k básni jedné ženy, která mě natolik oslovila, že jsem se rozhodla ji sdílet na našich stránkách.
Uvědomila jsem si, že v každém z nás je dítě, dívka, žena a matka bez ohledu na věk.

Báseň stařenky

Tuto báseň napsala žena, matka, babička a dívenka, která zemřela v oddělení pro dlouhodobě nemocné. Personál nemocnice báseň nalezl mezi věcmi, a tak se jím líbila, že ji opsali a pak putovala dál.

Poslyšte, sestro, když na mě hledíte,
řekněte, koho to před sebou vidíte.
Ach ano, je to jen ubohá stařena
s divnýma očima a napůl šílená.

Odpověď nedá vám, jídlo jí padá,
nevnímá, když po ní něco se žádá,
o světě neví, jen přidělává práci,
boty a punčochy napořád ztrácí.

Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat,
už potřebuje však krmit a přebalovat.

Tohleto vidíte? Tohle si myslíte?
Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte.

Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala,
než jsem se bezmocná až sem k vám dostala.

Miláčkem rodičů, děvčátkem, tak sotva deset let
s bratry a sestrami slad život jako med.

Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích,
dychtivou prvních lásek a pořád samý smích.

V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím,
co skládala svůj slib za bílou kyticí.

A když mi bylo pár let po dvaceti,
já chtěla šťastný domov pro své děti.

Pak přešla třicítka a pouta lásky dětí,
jak rostly, už mohli jsme uzlovat popaměti.

A je mi čtyřicet, synové odchází,
jenom můj věrný muž pořád mě provází.

Padesátka přišla, ale s ní další malí,
co u mě na klíně si jak ti první hráli.

Však začala doba zlá, můj manžel zesnul v Pánu,
mám z budoucnosti strach, někdo mi zavřel bránu.

Život jde dál, mé děti mají vrásky
a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.

Příroda krutá je, i když byl život krásný,
na stará kolena nadělá z nás všech blázny.

Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen,
kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím jenom kámen.

Však vprostřed zkázy té mladičká dívka žije
a srdce jí, byť hořce, tam uvnitř pořád bije.

Vzpomíná na radost, na žal, co rozechvívá,
vždyť pořád miluje a nepřestala být živá.

Málo bylo těch let a netáhla se líně,
já smířila se s tím, že všechno jednou mine.

Otevřete oči, sestřičko, teď, když to všechno víte,
neuvidíte seschlou stařenu…
Teď už – MĚ uvidíte!

Zdroj: internet

Náš 1. workshop mamavis

Náš 1. workshop se vydařil a už teď chystáme něco nového :-)

ne 12. 1. 2017 jsme uspořádaly náš 1. workshop, který se nesl v příjemném a přátelském duchu kavárny Centra Vitalis v Klášterci nad Ohří.

Ti, kteří mezi nás zavítali se doslova na vlastní kůži seznámili s kosmetikou TianDe v kombinaci se zábalovou terapií Mamavis a to prostřednictvím masáží rukou a nohou s Klárou Kutou a Markétou Urbancovou. Tyto dvě dámy přijaly naše pozvání a přijely za námi z Hradce Králové. Osobně jsme se poprvé potkaly na festivalu Miluj svůj život, kde nás vzájemně oslovily naše výrobky a jejich prezentace.

Dále jste si v rámci workshopu mohli vyzkoušet masáž šíje a úplňkovou terapii s Šárkou Průšovou, indickou masáž hlavy se Zdeňkou Miklošovou a také si prohlédnout originální výrobky z klášterecké dílny Karlička, která se zaměřuje především na kojeneckou výrobu. V rámci tvořivé dílny bylo možné si vyrobit vlastní nahřívací polštářek z pohankových slupek.

Děkujeme všem, kteří si přišli spolu s námi užít hezký den. Jelikož se akce vydařila, připravujeme další příjemné setkání, tentokrát formou přednášky s Mgr. Stanislavou Emmerlingovou, která je ženou na svém místě, odborníkem naslouchajícím intuici, je studnicí příběhů ze života, žena s velkou životní zkušeností, nadhledem a hlavně dobrá duše. Praxe elementaristky, dyslektické asistentky, speciálního pedagoga ve speciálním školství i poradenství 7 let praxe externí vysokoškolské učitelky oborů dramatická výchova, specifické poruchy učení. Autorka dyslektické tvořivé čítanky „Když dětem nejde čtení 1, 2, 3″. Lektorka akreditovaných přednášek MŠMT ČR pro další vzdělávání učitelů. Matka vysokoškoláka s kompenzovanou poruchou učení a LMD.

Video s rozhovorem na téma Proč děti zlobí. Proč dítě zlobí? A co s tím? Určeno pro: rodiče, pedagogy MŠ a ZŠ včetně vychovatelek školních družin.

Společné setkání s Mgr. Emmerlingovou je naplánováno na 29. 3. 2017, čas bude ještě upřesněn. Už nyní se těšíme na další setkání s vámi.